Nejdřív březovým lesem, pak po velkých kusech žulové skály podél potoka. I tak je nahoře perfektní výhled na fjordy, vesničku Flakkstadvåg pod námi i mnohé písečné pláže na úpatí hor s blankytně modrým mořem, ke kterým by se dalo dostat tak jedině lodí.
Výšlap na zasněžený Matfjellet (623m) a zmrzlé vodopády Målselvfossen
Ptát se místních Norů na obtížnost cesty na jakoukoliv horu je úplně zbytečné. Odpověď je zásadně velmi vzdálená od reality tak, jak jí vidí průměrný Evropan. Tj. ne-nor a ne-švýcar…
Při výletu, kteří místní považují za příjemnou nedělní procházku, se vám totiž může klidně stát, že byste půlku trasy nejraději byli přivázaní na laně a že vás po výstupu místo nohou budou bolet ruce, jelikož ta procházka byla spíš vertikální než horizontální. Nic se nezmění ani, pokud se zeptáte skoro 70ti leté důchodkyně, nebo 10ti letého klučiny. Místní prostě s výškami problém nemají a skáčou si po balvanech jak kamzíci i na místech, kde vy strachem lezete po čtyřech. Nu, já tedy určitě.
Tady je malý fotoreport z jedné takové nedělní procházky – na místní dominantu Istind, neboli ledovou horu.
Daleko na severu, za polárním kruhem, se každou zimu odehrává nádherná podívaná. Místní tomu říkají “hvalsafari” (hval = velryba). Do fjordů připlave několik desítek kosatek a keporkaků. A ne, že by měli nějaký sjezd jen tak. Přijedou totiž na hostinu.
Co si vybavíte, když se řekne “korálové útesy, moře a kajak”?
A co takhle “sníh, led, norsko a kajak”?
Teď je zima, jsem na severu Norska za polárním kruhem a do fjordů připluly kosatky nakrmit se sledi (herynek), kteří tady zimují. Padá čerstvý sníh a sluníčko se na pár hodin denně drží nad horizontem. No není to nejlepší doba vydat se na výlet na kajaku?
Galerie panoramat z naseho patagonskeho cykloputovani.
Krajina jizni casti Jizni Ameriky, tak jak jsme ji meli moznost poznat ze sedla kola, nabizi dechberouci pohledy. Obrovske hory, ledovce, pralesy, reky, ale i polopoust a plane – jen tezko se da alespon kousek te nadhery zachytit fotoaparatem. Tady je alespon cast mych pokusu
Middagsfjellet v komuně Sørreisa nabízí krásné výhledy do okolí a výstup po značené stezce patří mezi ty snazší. Taková “odpolední vycházka” – tedy minimálně podle norských měřítek, jelikož název hory se dá přeložit jako “obědová nebo polední hora”. Začátek je u laponského muzea Gamtofta, kde je několik rekonstruovaných domků a tabule s informacemi. Značení je klasicky červenou barvou na stromech a kamenech. Stoupá se celkem strmě ale nikde nejsou žádné složité úseky.
Kratší výlet údolím Gampedalen nás zavede do místa, kde se můžeme přesvědčit jakou sílu má voda ve formě ledu. Při poslední době ledové (cca před 10 000 lety) tady ledovec sežvýkal okolní skály a poté, co roztál, nechal po sobě obrovské pole větších i menších balvanů. Ty největší mají kolem 15m.
Fotogalerie z Noveho Zelandu
Naše cykloputování Patagonií na mapě tak, jak ho zaznamenala GPS
aneb 3000 km z Puerto Montt do Ushuaia