23.10.2016
Middagsfjellet v komuně Sørreisa nabízí krásné výhledy do okolí a výstup po značené stezce patří mezi ty snazší. Taková “odpolední vycházka” – tedy minimálně podle norských měřítek, jelikož název hory se dá přeložit jako “obědová nebo polední hora”. Začátek je u laponského muzea Gamtofta, kde je několik rekonstruovaných domků a tabule s informacemi. Značení je klasicky červenou barvou na stromech a kamenech. Stoupá se celkem strmě ale nikde nejsou žádné složité úseky. Nejdřív pěkným březovým lesíkem s borůvkami a brusinkami (a to i teď na konci října), a pak už otevřenou krajinou. Po cestě potkávám solný liz pro soby. A za chvíli i ty soby. Stádo asi 30ti zvířat je skoro neviditelné dokud mě nespatří a nezačne se hýbat. Vše je namrzlé jinovatkou a sobi mají úplně stejnou barvu jako krajina – šedo hnědo bílou. Pokračuji dál vzhůru, přes malé sedlo, kde už začínají pěkné výhledy. Fičí tu, ale jinak je počasí perfektní. Mírně pod nulou a úplně modré nebe. Před záverečným výstupem přecházím úplně zamrzlý potok. Pak už jen pár skal, ale stezka vede pěkně po římsách.
Přicházím k pomníku místního obyvatele. Nápis na něm velmi dobře vyjadřuje norskou náturu… ani zmínka o bohu, nene. Tenhle zesnulý vám přeje příjemný výlet 🙂 Můj pokus o překlad:
“Na památku Alf Ole Storelvmo
Požehnané jsou hory, dosáhli jste vrcholu, vysoko na horách, tak dobré pro tělo. Vzpomeňte si na tento okamžik až bude večer. Vítejte opět na Polední hoře.”
Na vrcholu Middagsfjellet je opět schránka s knížkou. Dá se odtud pokračovat po hřebeni na další kopce. Jdu se kus projít tím směrem až k údolí s potokem. Sleduju další soby a pár bělokurů (Bělokur horský, Lagopus muta).
Po cestě zpět potkávám několik lidí na výletě (dvojici se psy, tři starší lidi a dva mladší kluky) a další soby. Trasa se dá zvládnout cca za 3 hoďky, je to asi 500 m nahoru protože část ušetří auto.
