9.4. – 25.4.2016
Jaro v národním parku Apuseni, krasové oblasti plné jeskyní, propadů, potoků a v tomto týdnu také miliónů krokusů.
Vycházeli jsme z osady Padiș (čti Padiš), odkud vedou dobře značené trasy. V létě je tato oblast velmi turisticky navštěvovaná, ale v dubnu tu nikdo není. Sníh víceméně na většině míst sice už roztál, ale i tak občas překračujeme sněhová pole a rozvodněné potoky. Máme štěstí na sluníčko.
Asi nejzajímavější jeskyní / závrtem v zemi je Cetatile Ponorului (občas překládáno jako Ponorné hrady), ke které se dostáváme celkem blízko po jakýchsi zbytcích schodů a ocelových lan, ale asi tu proběhl nějaký sesuv půdy a úplně až do jeskyně bez lana sestoupit nelze. Okolí je také dost namrzlé. Při nízké hladině vody se dá teoreticky jeskyně projít skrz až k druhému ústí (je to v podstatě obrovská skalní brána), ale to není náš případ. I tak je pohled na obrovskou díru v zemi pod námi a řeku ztrácející se v jejích útrobách velmi působivý. Stezka vede kolem několika dalších útesů a závrtů s pěknými výhledy.
Dobrý výhled na soutěsku řeky Galbena a okolní kopce je ze skal Pietrele Galbenei (1243 mnm) kam vede žlutá značka (viz mapy.cz) a poblíž se také můžete stavit u jeskyně Focul Viu s obrovskými ledovými krápníky. Přístup do této jeskyně bohužel v dubnu nebyl možný bez dalšího vybavení – resp. asi bychom sklouzli po ledovci do jeskynních útrob a tam počkali až do pořádného jara, až by roztál alespoň přístupový žebřík. Pro příště do Rumunska na jaře zásadně lano! (hodilo by se i v horách)
Jeskyní je v celém Apuseni spousta a většina volně přístupných, a tak ještě nacházíme dle mapy Peștera Căput, do které zběžně mrkneme (přístup možný cca prvních 10 metrů z celkových 1873m, pak už je opět potřeba míň vody a víc vybavení… ale i to je dost na ten pionýrský pocit dostavující se při nalezení vchodu a průzkumu dostupného úseku).
Abychom si také pořádně podívali dovnitř nějaké jeskyně, popojíždíme z Padiš směrem na sever do jeskyně Medvědí, Peștera Urșilor u vesnice Chișcău v oblasti Bihor. Ačkoliv objevena teprve v roce 1975 (náhodně díky dynamitu), nyní je jednou z nejznámějších turistických atrakcí NP Apuseni. Nu, ale v dubnu jsme byli jediní návštěvníci a tak jsme měli sólo prohlídku jen já, Radu a průvodce. Kupodivu bylo otevřeno, celkem 5 přítomných zaměstnanců návštěvnického centra jsme k jejich nevoli vyrušili natolik, že jsme museli cca hoďku počkat, než se v jeskyni cosi “opraví” aby nás tam mohli pustit. A pak nás čekala obrovská, nádherná jeskyně plná všelikého zdobení, krápníků, stalaktitů i mitů, brček, sloupů, betonové chodníčky se zábradlím a 3 prostorné sály. A ticho. Zůstala bych tu klidně další hodinu. Trochu fotím, trochu se rozhlížím, nicméně průvodce mé nadšení moc nesdílí a popohání nás dál. Na konci nám ukáže mrtvého jeskynního medvěda (v celé jeskyni se našlo 140 takových, prý měli staří medvědi ve zvyku chodit umřít na stejné místo jako jejich předci a tak vytvářeli v některých jeskyních skutečné hřbitovy).
Ve vesnici Chiscau po cestě k hlavnímu vstupu Medvědí jeskyně je spousta stánků s různými místními výrobky i plastovými blbostmi, dá se tu najít dobrá marmeláda nebo sirup. Ale zajímavější je navštívit místní etnografické minimuzeum, resp osobní sbírku pana Aurela Flutur. Najdete zde vše od zemědělského nářadí po nádherné historické šaty, kočáry, motorky, sedla nebo kovářské nářadí.
Ještě zmíním foto na konci fotogalerie – zdobení čelních (a někdy i bočních) zdí domů barevnými kachličkami poskládaných do různých vzorů lze potkat v mnoha vesnicích, ale vždycky zaujme.
Pokračování jarní výpravy do Rumunska v dalším článku (Hrady, město Cluj a pohoří Retezat)
