26.11.2016
Daleko na severu, za polárním kruhem, se každou zimu odehrává nádherná podívaná. Místní tomu říkají “hvalsafari” (hval = velryba). Do fjordů připlave několik desítek kosatek a keporkaků. A ne, že by měli nějaký sjezd jen tak. Přijedou totiž na hostinu. Sledují populaci sleďů, kteří se ve velkém množství objeví ve fjordech v prosinci a lednu. A tak se zvířata, která se obykle zdržují jen v malých skupinkách, rodinách nebo sama po celé délce Norska, v hlubších mořích nebo dokonce v jiných zemích (Šetlandské ostrovy) najednou objeví pohromadě v pár fjordech kolem Tromso. Pro člověčího pozorovatele je to výborná šance k jejich focení a zkoumání a pro turistické agentury důvod, proč můžou inzerovat výlet se “zárukou spatření vleryb”. Tady v Kalfjordu je prostě nemůžete minout 🙂
Vše záleží ale na populaci sleďů a tak nikdo neví, kdy představení začne nebo skončí. A jestli bude i příští rok, protože se sleďi můžou rozhodnout strávit zimu třeba jinde. Letos se začaly kosatky objevovat kolem Tromsø už začátkem listopadu a teoreticky by mohly zůstat do února. Tak to bylo i posledních pět let. Kromě velryb ale sleďě vylovují i rybářské lodě, kterých je ve fjordech skoro stejně jako kosatek a tak se samozřejmě množství sleďů rok od roku zmenšuje…
Info centrum v městečku Tromsø nabízí několik společností provozujících velrybí výlety. Letos byla v nabídce ale pouze jedna společnost s malými rychlými loděmi RIB, ostatní mají větší lodě s kajutou, kde se turisté můžou schovat před mrazem. Volba je tedy jasná, spolu s dvěma kolegy z práce si objednáváme výlet s Tromsø Friluftcentre (na víkend se na RIB musí objednat předem, aspoň dva dni, protože v pátek už je vyprodáno).
V půl deváté ráno nás nakládá autobus v centru Tromsø, je nás 60, ale polovina pojede velkou lodí. Jedeme na ostrov Kvaløya (po mostě) na jihovýchodní cíp, asi 40 minut jízdy. Po cestě nám průvodce povídá o chování kosatek a keporkaků.
Prijíždíme do postarší továrny na ryby v Kvaløyvågen. Zde jsou zaparkované lodě a jsou tu šatny, ve kterých nás navlečou do speciálních zimních obleků s integrovanou záchranou vestou. Oblek se přetahuje přes všechno co máte na sobě a nejlepší je mít těch vrstev co nejvíc, včetně péřovky a čepice. Jinak má oblek ale dobrou kapuci a k zapůjčení jsou i rukavice a teplé boty. Rozdělují nás po deseti do tří RIB člunů.
Ulovím si místečko hned vpředu, protože lodě jsou stejné jako na Azorech a tak už vím, kde je nejlepší výhled. Taky to vpředu nejvíc skáče, ale naštěstí je moře v norských fjordech na rozdíl od Azorů velmi klidné. I tak si ale beru kinedryl, pro jistotu 🙂 Člun má po obvodu nafukovací část jako raft, ale plastovou palubu a dno. Na sedadlech se sedí rozkročmo jako na koni pro lepší stabilitu, protože se s touhle potvorou dá jezdit a zatáčet velmi rychle. To ale potřeba není, protože sotva vyjedeme z přístavu, hned jsou kosatky všude okolo! Žádné pronásledování jedné velryby všemi loděmi se tedy nekoná (tak to bylo např. na Zélandu). Fjord je plný zvířat! Pozorujeme několik rodin kosatek a asi čtyřikrát narážíme na keporkaky, kteří se drží buď ve dvojici nebo sami. Několikrát se objeví keporkak na stejném místě jako kosatky, takže si očividně vzájemně nijak nevadí.
Ve fjordu se pohybují tedy 3 RIB čluny a 3 další větší lodě různých společností a pak několik soukromých a rybářských loděk, které se přijeli také podívat na toto krásné představení. Lodě se ale rozumně rozprostřou a tak je u každé skupinky zvířat jen pár pozorovatelů, kteří je nijak neruší. Norsko má pro pozorovatele nastavená přísný pravdidla (čas, kdy se komerční lodě můžou ve fjordu pohybovat, i vzdálenost, kterou si musí držet od velryb a způsob přístupu – např. nekřižovat jejich směr). V průběhu dopoledne nad námi proletí helikoptéra, která dodržování pravidel hlídá.
Na vodě strávíme asi 3 hodinky, v polovině se podává kafíčko a sušenky. V podstatě celou dobu máme nějakou velrybu na dohled a několikrát se nám podaří plout celkem blízko podél kosatek nebo keporkaků, kteří se vynořili na nádech. Kosatky jsou rychlé a tak se fotí o něco hůř než velké velryby. Kromě klasického vynořování na nádech také občas vykouknou nad vodu vertikálně, takže je vidět celá přední část těla i oči, to jsme ale pozorovali jen z dálky. Prý se tak rozhlíží po okolí.
Také jsme pozorovali nádherného obrovského mořského orla. Kapitán zřejmě věděl, kde orli rádi odpočívají, jelikož nás záměrně vzal za roh větší skály, kde měl zrovna jeden orel přestávku a mohli jsme se na něj podívat zblízka než se rozhodl vzést se opět do vzduchu a kroužit nad kosatkami. Stejně jako všechny vleryby a racci, i on je účastníkem této velkolepé sleďí hostiny.
Po třech hodinách se vracíme zpět. Už trochu mrzneme, hlavně ruce, přece jen sedět staticky na lodi v mínusových teplotách není úplně nejlepší na krevní oběh, ačkoliv na to člověk snadno zapomene. Zůstala bych tu klidně celý den a stále by bylo co fotit a pozorovat…
Kapitán lodi nám ještě po cestě zpět předvede, jak rychle umí jet a provede několik 360°otoček, což je děsná sranda hlavně když sedíte první a všechen ten vítr fouká do ksichtu vám. Doslova mi zmrznul úsměv 🙂
Zpátky na základně dostáváme do kelímku horkou rybí polévku na zahřátí. Ňam.
Rozhodně ***** výlet na velryby!
