6.11.2016
Co si vybavíte, když se řekne “korálové útesy, moře a kajak”?
A co takhle “sníh, led, norsko a kajak”?
O jízdě na kajaku v zimě toho moc nevím, tedy spíš nic než moc. Pádlovat jsem pořádně začala až letos v létě (2016) a mám za sebou pár hodin výcviku ve Švédsku, kde nám ukázali, jak se dostat zpět do kajaku, když z něj člověk vypadne. Eskymáka neumím, takže když se převrhnu, musím z kajaku vyplavat a pak se do něj zas nasoukat (na to je oblykle potřeba pomoc druhého člověka, který kajak drží aby se zas neotočil). Docela pracné a pomalé, takže radši zkusím zůstat hlavou nahoru.
Teď je zima, jsem na severu Norska za polárním kruhem a do fjordů připluly kosatky nakrmit se sledi (herynek), kteří tady zimují. Padá čerstvý sníh a sluníčko se na pár hodin denně drží nad horizontem. No není to nejlepší doba vydat se na výlet na kajaku?
Jak velká je ale zima na kajaku, když v okolí mrzne? Co si obléct? Jak se chová moře ve fjordu? A nesežerou nás kosatky?
Vyzkoušíme a uvidíme 🙂
Kajaky a vybavení si s Raduem, který za mnou přijel na víkend, pronajímáme v hotelu Hamn. Ten leží poblíž Gryllefjordu v západní části ostrova Senja.
Jsou zde vybavení na nejrůznější zimní i letní aktivity včetně plavání v mrazu, rybaření a nebo právě pádlování. Milá recepční ze Švédska nás ujišťuje, že to přežijeme, a kromě klasických mořských kajaků estonské výroby nás dovybavuje nepromokavým oblekem s rukavicemi a botkami. Plus dostaneme pádlo, vestu, sukni, pumpu a námořní mapu okolí.
Dostat se do vodotěsného obleku (nebo tzv. suchého obleku) je celkem vtipné.
Zapínání zipem je na hrudi a tak se hlava do obleku musí dostat jako poslední, nikoli první, a to zespoda. Kolem krku a zápěstí je těsný neopren.
Dostat se z takového obleku ven je pak ještě vtipnější, ale alespoň je v něm skutečně teplo. Vodotěsnost jsme nezkoušeli 😉
Dokončíme přípravy (nastavení nožních opěrek v kajaku, zabalení foťáku a tatranek do nepromokavého pouzdra, zapnutí GPS) a nasoukáme se do kajaku. Mají tady speciální nástupní molo (s držadly) a tak je výstup i nástup velmi usnadněný i přes kluzský sníh.
Vyjíždíme z přístavu. Voda je zcela průzračná a tak vidíme hned pod námi nádherné barevné ježovky, hvězdice a spoustu malých rybiček, které se tu schovávají před divokými proudy. Turisté z hotelu si nás nadšeně fotí.
Po pár set metrech zjišťuji, že mi paní bohužel vybrala špatnou velikost obleku a ten mě teď při pohybu trochu dusí u krku. Navíc jsme vyfasovali pádla pro leváky. Vracíme se a sami si vyměňujeme vybavení za správné. Někdo nám loni říkal, že v Norsku se používají hlavně pádla pro leváky a tak je dobře si zkontrolovat, jaké pádlo vám dávají do ruky. Zda je to pověra nebo pravda nevím, ale prý kdysi dávno Norové koupili pádla z Čech z nějaké výprodeje, a začali podle nich vyrábět pádla nová. Tak si na ně zvykli, že když zjistili, že to byla pádla pro leváky, tak už se to nepřeučovali a teď pádlují všichni naopak. Naštěstí jsme v přístřešku u mola dvě správná pádla našli a můžeme tak vesele zpátky na vodu.
Bergsøyan
Máme namířeno k blízkým ostrůvkům a ostrovům, které jsou obklopeny korálovými útesy. Na několika z nich jsou části korálových schránek vyplavovány na pevninu a tvoří nádherné bílé pláže. To, co vypadá na první pohled jako písek, jsou ve skutečnosti tisíce malých kousků korálů a mušlí. Proplouváme souostrovím, kocháme se průzračným mořem a pozorujeme všeliké mořské potvůrky. K našemu překvapení ale asi po hodině cesty potkáváme další tři kajakáře. Jsou stejně překvapení jako my. Jedou k nám a samozřejmě na náš spustí norsky. Po našem zaváhání přepnou do angličtiny. Jsou z Finnsnes a dnes si vyjeli na výlet sem do fjordu podívat se, jestli už tu nejsou kosatky. Nu, my jsme zatím žádného Willyho nepotkali, oni také ne a tak to vypadá, že se tu objeví až později během zimy. Chvíli obdivujeme jejich stejnokroje (jsou všichni tři ve žlutých oblečcích) a vybavení, prohodíme pár slov a pak se zase rozdělíme. Mají jiné tempo – párkrát hrábnou pádlem a jsou fuč. Ale protože mají naplánovanou delší trasu než my (no, my vlastně žádný plán nemáme – pádlujeme dokud nejsme unavení, pak dáme pauzu a pak zpátky do přístavu), tak se s nimi znovu potkáváme na cestě zpět.
Poprašek sněhu na okolních horách i mírně tlumené denní světlo dodávají krajině na dramatičnosti. Sluníčko se sice na chvíli ukáže, ale na nás dolů nedosáhne. Svítí jen na vršky hor. Studený vítr nás začne trápit asi od poloviny výletu kdy se naše ruce dostanou do proměnlivého stadia mezi bolestí a necitlivostí prstů. Zjišťuju že mám v rukavicích díry. Ale asi by v nich byla zima i tak.
Naštěstí nám jinak zima není a ruce to přežijou. Zastavujeme na jednom z ostrůvků na svačinu a prohlédnout si korály z blízka. Po vystoupení z lodi se do nás ale pořádně opře vítr a tak je to spíš rychlosvačina a šup zpátky. Na vodě je tepleji.
Pomalu se vracíme zpátky, přijemně unavení a nadšení z neobvyklého dobrodružství. Napádlovali jsme asi 10 km v arktických podmínkách kolem korálových ostrovů v Bergfjordu, nikdo nás nesežral ani neutopil a my jsme tak mohli tiše pozorovat tu neskonalou krásu severské přírody z mořského kajaku.
(pozn.: tak jako svět vypadá prostě jinak ze sedla koně, vypadá taktéž jinak ze sedadla kajaku. Těžko ten pocit popsat, ale všechno má tak nějak jinou dimenzi 🙂 )
