Ahoj Luci!
Tak jsem si dnes udělala jeden z mnoha hezkých večerů s tvým blogem. A rozhodla jsem se ti napsat sem, abys neměla pocit, že to nikdo nesleduje. Já teda jo, a poctivě, i když mnohdy s měsíčním. Zpožděním. To, že ti nehorázně závidím už asi není žádné tajemství 😀 Ale tentokrát jsem se u “Jelenů v říji” i trochu bála. Já jsem toho teda taky po skotských horách pochodila hodně, ale zastávám zásadu, že do hor vždy minimálně ve dvou. No uklidnila mě ta tvoje GPSka, i když já na to moc nésu 😉 Déte ně mapu a buzolo, ja? (Trocha nářečí z našeho kraje nezaškodí 🙂 ) Ale je fakt, že taky jsme s Honzou vyrazili jednou v létě na 14km výlet podél neschůdného pobřeží ve 4 hodiny odpoledne. A byl to jeden z nejlepších. V červnu se zase chystáme do Skotska na 3 týdny, tak musíme něco naplánovat! Asi spíš ve druhé půlce. Budeš tam?
Zdravím,
I já bych doporučoval do skotských kopců chodit minimálně ve dvou lidech a to neplatí jen pro ženy a pro zimní období. Několik žen už dokonce bylo na West Highland Way znásilněno, takže opatrnost je na místě i v tomto ohledu. Po Skotských kopcích chodím už několik let také sám, ale v mém případě je to spíše z nouze ctnost a rozhodně to nikomu nedoporučuji!!!
Pro chození v zimě si mačky rozhodně pořiď. Sám jsem s nimi také otálel, ale jakmile jsem se málem před lety přizabil na ledu při sestupu Bidean nam Bian v Glencoe (už na konci března!), tak jsem si je záhy koupil. Své klasické universální mačky jsem si dovezl z Česka, kde se zdá, že je nejen větší výběr, ale i ceny přijatelnější. Kupovat cepín má smysl, pokud ho člověk dokáže v daný okamžik správně použít. Self arrest není zas tak jednoduchý manévr a sám většinou využívám v zimě více hůlky, zejména jednu, která nemá dole kroužek. Osobně také používám GPS, ale vždy s kombinaci s aktuální mapou trasy natištěnou na A4. Podle slov jednoho záchranáře dobrovolníka, na jehož přednášce jsem byl, tak obrovské množství jejich zásahů připadá na “turisty”, kteří nemají mapu ani kompas a spoléhají jen na elektrickou GPS. Konkrétně v East Highlands bych se za špatné viditelnosti ztratit opravdu nechtěl. Tamější kopce jsou až zoufale všechny stejné. Přeji ti hodně čtenářů tvého blogu, ale hlavně ať se vždycky v pořádku z výletu vrátíš domů. Ať se daří! P.
Pište, pište, ať mam nějaký feedback 🙂 resp ať vim, že to někdo čte
Ahoj Luci!
Tak jsem si dnes udělala jeden z mnoha hezkých večerů s tvým blogem. A rozhodla jsem se ti napsat sem, abys neměla pocit, že to nikdo nesleduje. Já teda jo, a poctivě, i když mnohdy s měsíčním. Zpožděním. To, že ti nehorázně závidím už asi není žádné tajemství 😀 Ale tentokrát jsem se u “Jelenů v říji” i trochu bála. Já jsem toho teda taky po skotských horách pochodila hodně, ale zastávám zásadu, že do hor vždy minimálně ve dvou. No uklidnila mě ta tvoje GPSka, i když já na to moc nésu 😉 Déte ně mapu a buzolo, ja? (Trocha nářečí z našeho kraje nezaškodí 🙂 ) Ale je fakt, že taky jsme s Honzou vyrazili jednou v létě na 14km výlet podél neschůdného pobřeží ve 4 hodiny odpoledne. A byl to jeden z nejlepších. V červnu se zase chystáme do Skotska na 3 týdny, tak musíme něco naplánovat! Asi spíš ve druhé půlce. Budeš tam?
Zdravím,
I já bych doporučoval do skotských kopců chodit minimálně ve dvou lidech a to neplatí jen pro ženy a pro zimní období. Několik žen už dokonce bylo na West Highland Way znásilněno, takže opatrnost je na místě i v tomto ohledu. Po Skotských kopcích chodím už několik let také sám, ale v mém případě je to spíše z nouze ctnost a rozhodně to nikomu nedoporučuji!!!
Pro chození v zimě si mačky rozhodně pořiď. Sám jsem s nimi také otálel, ale jakmile jsem se málem před lety přizabil na ledu při sestupu Bidean nam Bian v Glencoe (už na konci března!), tak jsem si je záhy koupil. Své klasické universální mačky jsem si dovezl z Česka, kde se zdá, že je nejen větší výběr, ale i ceny přijatelnější. Kupovat cepín má smysl, pokud ho člověk dokáže v daný okamžik správně použít. Self arrest není zas tak jednoduchý manévr a sám většinou využívám v zimě více hůlky, zejména jednu, která nemá dole kroužek. Osobně také používám GPS, ale vždy s kombinaci s aktuální mapou trasy natištěnou na A4. Podle slov jednoho záchranáře dobrovolníka, na jehož přednášce jsem byl, tak obrovské množství jejich zásahů připadá na “turisty”, kteří nemají mapu ani kompas a spoléhají jen na elektrickou GPS. Konkrétně v East Highlands bych se za špatné viditelnosti ztratit opravdu nechtěl. Tamější kopce jsou až zoufale všechny stejné. Přeji ti hodně čtenářů tvého blogu, ale hlavně ať se vždycky v pořádku z výletu vrátíš domů. Ať se daří! P.
Dobrý den,
ráda bych Vám poslala pozvánku na jednu cestovatelskou akci. Pošlete mi na Vás prosím e-mailovou adresu.
Děkuji a přeji hezký den,
Kristýna
Čau Lucko!
pěkně zpracovaný blog z našeho výletu 2012 a kouknul jsem i na ten Manaslu trek – super fotky 🙂
Měj se ! Michal