Chrámový komplex kolem Angkor Wat je obrovský, úchvatný, tajemný a majestátní. Místo, kde se cestování v čase stává realitou. Místo, které lze obdivovat několik dní aniž byste poznali alespoň polovinu z toho, co chrámy skrývají. Angkor je také velmi komerčně-turistický. Není ale těžké se (díky rozlehlosti komplexu a průhlednému plánování cestovek) davům vyhnout.
[shashin type=”photo” id=”441″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Ze satelitního snímku je dobře vidět, že Angkor nejsou jen chrámy. Je to otisk starobylé civilizace. Vodní díla, nádrže a kanály, která umožnila fungování ve své době největšího města na světě. Archeologové odhadují až 1 milion obyvatel. Celkem asi 100 různých chrámů postavených především z pískovce a cihel v době 8-13. století. Každý chrám je jedinečný, architektonicky i výzdobou, zasvěcený některému z hinduistických bohů nebo sloužící jako budhistický klášter, někdy obojí. V 15. století však město zaniklo a s ním i sláva Khmérské civilizace (důvod zatím nejasný). Chrámy pohltila džungle. Moderní Siem Reap byl postaven několik kilometrů na jih od Angkor Wat a s vlastním letištěm je momentálně často jediné město, které turisté při návštěvě Kambodži navštíví.
[wpgmappity id=”13″]
Pár praktických tipů:
- do Siem Reap se dá přepravit buď letadlem nebo po zemi (nejsnáze z Thajska nebo Vietnamu). Nejlevnější je jet místním autobusem z Bangkoku, ale je dobré si trochu pročíst co vás čeká (můj pokus)
- do Angkor se můžete svézt busem s cestovní kanceláří, tuk-tukem, který vás může i vozit od chrámu ke chrámu, nebo na kole, což je rozhodně nejlepší varianta (pronájem od $1 na den) protože si pak můžete projíždět celý komplex naprosto nezávisle
- jídlo, pití i suvenýry se dají koupit u každého většího chrámu
- většina cestovek doveze lidi na východ slunce před Angkor Wat a pak je odveze zpět do Siem Reap na snídani, takže se areál vylidní. Stejně tak je méně lidí přes poledne, ale to je vedro. Večer se opět sjíždějí turisté na západ slunce.
- mrkněte na doporučenou trasu v Lonely planet a trasy cestovek a zkuste je v protisměru 🙂
- vstupné se kupuje na celý areál, buď na 1, 3 nebo 7 dní (nemusí být po sobě jdoucí a vstup po 17h se nepočítá jako celý den, takže máte jeden západ slunce jako bonus). Jeden den není dobrý nápad, protože “vidět všechno za 1 den” tady fakt nefunguje. Možná siluety chrámů, z rychlíku.
- Východ slunce rozhodně stojí za vstávání ve 4h a ranní rozcvičku na kole (cca 7km z centra Siem Reap před chrám Angkor Wat
Další info o chrámech a zaniklém městě:
Francouzský dokument “Angkor – Pohlcená civilizace” (video v češtině)
Angkor na wiki v češtině a v angličtině
Angkor z mého pohledu
1.12.2012 Angkor na kole
V hostelu, kde jsem ubytovaná, si půjčujeme kola za dolar na celý den. Kolem 11h ráno (jelikož nejdřív jsem se byla registrovat na halfmaraton) vyrážíme s Jirkou na výlet po Angkoru. Cca 7 km po silnici na sever než se dostaneme ke vstupní bráně. Kupuju si třídenní pas za $40. Jirka je z Krkonoš a v Siem Reap je se svým kamarádem na pár dní než se posunou na jih k moři. Pro dnešní den máme stejný plán (ačkoliv kamarád zůstal na hotelu dospat včerejší párty). Přes poledne je sice hic, ale aspoň není v areálu tolik turistů a na kole to zas až tak nevadí.
[shashin type=”photo” id=”431″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Jedeme klasický okruh – Angkor Wat, Bayon, Ta Phrom. S pauzou na kokos (opravdický velký zelený kokos, kterému se uřízne vršek, strčí se do něj brčko a můžete si pochutnat na cca půl litru kosovo mlékové tekutiny) a na oběd v jednom ze “stánků” místních obyvatel před Angkorem. Chutné a levné. Kambodžané v podstatě v areálu i bydlí v chatrčích okolo a snaží se nějakým způsobem vydělat na turistickém ruchu, ať už vařením jídla (před chatrčí kolem které pobíhají slepice a prasata), prodejem suvenýrů nebo nabízením průvodcovských služeb. Někdy dost agresivně.
[shashin type=”photo” id=”671,672,429″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Každý chrám je unikátní – Angkor Vat s vysokými věžemi a nespočetnými dlouhými reliéfy a chodbami, Bayon s obrovskými hlavami, Ta Phrom pohlcený džunglí. Některé části se zdají býti opravované, ale celkový dojem je spíš “zapomenuté a neprozkoumané” – nezdá se, že by cokoliv z peněz vydělaných na vstupném bylo investováno do opravy památky. Po západu slunce se vracíme na kole zpět do města, což není dobrý nápad, protože ve stejný čas se vrací všichni turisté v autobusech a tuk-tuky a je tedy příšerný provoz.
[shashin type=”photo” id=”430,432,433,434,435,436,437,438,428″ size=”max” columns=”1″ order=”user” caption=”y” position=”center”]
2.12.2012 Angkor Half Marathon a západ slunce
Zaběhnout si půlmaraton v areálu památky UNESCO? Proč ne 🙂 Tahle bláznovina je na samostatný článek.
Jelikož mám v rámci 3-denního vstupného jeden západ slunce zdarma (tj vstup po 17h), využívám tuto výhodu a po troše odpočinku v hostelu jedeme Tuk-tukem se Swan zpět do areálu. V Lonely Planet je doporučen jako nejlepší místo na západ slunce chrám Phnom Bakheng umístěný na kopci s dobrým výhledem na celý Angkor. Jdeme ověřit tuto informaci. Po vystoupání na menší kopec nás čeká nemilé překvapení v podobě obrovské fronty (cca 200 lidí) a hromady úředníků, kteří pouští nahoru pouze výměnou za lidi jdoucí dolů. Už to vypadá dost beznadějně a slunko velmi nízko, když začnou konečně pouštět nahoru postupně všechny. Vypadá to, jak kdyby turisté čekali na zatmění, foťáky blýskají, může tu být tak 500 lidí. Nad chrámy se vznáší pár horkovzdušných balónů. Což o to, západ slunce nad rýžovými poli je pěkný, ale nikterak výjimečný, aby se na něj stála hodinová fronta.
[shashin type=”photo” id=”673″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
[shashin type=”photo” id=”678″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
3.12.2012 Východ slunce a pak na kole pryč od davů
Ještě víc populární než při západu je Angor Wat při východu slunce. A právem. Přivstat si se vyplatí. Ve 4:45 h, ještě za tmy, šlapeme se Swan na kole ranních 7 km. Opět je celkem provoz, ačkoliv jedeme hodně brzy, ještě před špičkou. Dav lidí se shromáždí před vodní plochou, která obklopuje Angkor Wat a ve které se chrám bude zrcadlit. Naštěstí je to prostor velký a dav se tedy má šanci rozprostřít natolik, že každý dostane šanci pořídit pěknou fotku. Hra barev a stínů, temná silueta kamenného chámu a palem a téměř rudý východ slunce vás uchvátí. V sezóně sleduje tento přírodní pohyblivý obraz několik set návštěvníků. Jakmile je slunce žluté a přestává být zajímavé, dav se vrací zpět do Siem Reap na snídani v hotelích.
[shashin type=”photo” id=”442,443″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Zůstáváme se Swan ve chrámu skoro sami. Chceme se podívat nahoru na věž, fotky po ránu s rozhledem na celý komplex by mohly být zajímavé. Bohužel jsou schody zavřené mřížemi a stojí u nich úředník, který říká, že jsou oficiálně zavřené až do 8h ráno, a chce po nás úplatek pokud chceme nahoru i tak. Typické nesmyslné pravidlo vytvořené jen pro získání peněz do kapsy “úředníků”. Odmítáme se účastnit takové hry.
[shashin type=”photo” id=”426″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
[shashin type=”photo” id=”446″ size=”small” columns=”1″ order=”user” position=”left”]
Další plán je podívat se na trochu méně frekventovaná místa a chrámy a objet na kole West Barray – vodní nádrž zásobující ve své době celé město přes období sucha. I nyní je vodní plocha využívaná místním obyvatelstvem a v okolí jsou malé vesnice. Nejdřív přijíždíme do moderního budhistického kláštera s malými mnichy. Barevné obrazy Buddhy v různých stádiích obklopeného nádhernou přírodou s horami a vodopády zdobí celý interiér – zdi i strop. Malý klučina nám cpe vonné tyčinky a chce $3. Dostává 300 Rielů a je více méně spokojený.
Pokračujeme po silnici, ale značky se nám zdají podezřelé a tak se ptáme na cestu projíždějícího cyklisty. Odbočku jsme minuli, cyklista se k nám přidal, dovedl nás k vodní nádrži a snažil se konverzovat. To bylo nejdřív fajn, ale jakmile začal o jeho nákladech na studium a jak má velkou rodinu a jak je těžké je uživit, a ptal se na náš plat, bylo už jasné kam směřuje. Nejdřív chtěl asi $300 jako stipendium. Dostal dolar za dofouknutí kola pro Swan. Bohužel v Kambodži se s vámi nezačne bavit někdo jen tak, bez postranního úmyslu dostat z vás nějaké peníze. Věřím, že existují výjimky, ale určitě ne na místech jako je Angkor, kde z turistů padají dolary až příliš snadno. Cesta kolem nádrže je písčitá, místy se nedá jet, takže kolo vedeme.
Sluníčko začíná pálit, odkloníme se tedy na jinou cestu, více do vnitrozemí a projedeme několik vesniček, potkáváme školní děti, které na nás volají Hello a smějí se. Projíždíme mezi rýžovými poli, potkáváme vodní buvoly. Potkáváme několik zajímavých zřícenin starších zapomenutých chrámů. Tady, jen kousek, za rohem od Angkor Wat, je pravá Kambodža.
[shashin type=”photo” id=”675″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
[shashin type=”photo” id=”676″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Přejíždíme hráz na západní straně nádrže, když píchnu. Jsme asi 18 km od hostelu, to je prima. Lepení k půjčenému kolu samozřejmě nedodávají. Tlačím pár kilometrů k nejbližší silnici doufaje, že tam bude nějaký “servis”. Jelikož je kolo nejrozšířenější místní dopravní prostředek, tak opravdu brzy narážíme na chatrč u cesty s pneumatikou místo cedule, která se tváří jako opravna kol. Zakusím pocit 100% jazykové bariéry – snažím se vysvětlit postaršímu pánovi, že mám píchlou pneumatiku. Neumím ani slovo khmérsky a on ani slovo anglicky. Ale nějak to jde, pán duši sundá, zalepí, nandá a nafoukne. Netuším kolik mu mám dát peněz a tak dostává dolar a vypadá víc než šťastně.
[shashin type=”photo” id=”447″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Pokračujeme v cestě podél přehrady a obdivujeme malý chrám na ostrůvku uprostřed vodního díla. Když se dostaneme na asfaltovou cestu, je tu parkoviště a stánky s občerstvením. Vypadá to tu jak na koupališti a nějaká paní se nám snaží vnutit nafukovací duši na plavání za 7000 Rielů na půl hodiny. Ujíždíme pryč. Míjíme další moderní klášter s pěknými sochami. Válí se před ním pár psíků s těžkou formou svrabu.
[shashin type=”photo” id=”448″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
[shashin type=”photo” id=”440″ size=”medium” columns=”1″ order=”user” position=”left”]Pak už se napojujeme na silnici. Asi v polovině mezi West Barray a Siem Reap potkáváme luxusní místo na pozdní oběd, čímž završíme skvělý den. Vypadá to jako restaurace+rekreační zařízení pro místní bohaté (tj jsme tu jediní turisté). Na parkovišti to je samé luxusní auto a pak naše bicykly. Jsme uvedeni do samostatného přístřešku na břehu dalšího jezera, kde se dá pozorovat západ slunce a vodní ptáci. Přístřešek je dřevěný, jí se na podlaze na rohožce a kolem jsou zavěšené houpací sítě. Pohoda, jazz. Takovýchto přístřešků pro cca 4-6 lidí je tam několik, a pak prostory pro víc lidí, která ale nejsou na břehu. K večeru je skoro plno, lidé se chodí najíst nebo jen tak poležet v sítích s drinkem a povídat. Jídlo je také luxusní. Zkouším pečené kuře na banánových květech s rýží. Ceny jsou normální jako v Siem Reap v turistické části, takže pro místní asi vyšší. Výborná tečka za náročným dnem. Vracíme se kolem 5h večer, naposledy míjíme samotný Angkor Wat a zamáváme mu na rozloučenou. Vůbec by mi nevadilo mít ještě aspoň 2 další dny na prozkoumávání zázraků tohoto dávno zaniklého města.
[shashin type=”photo” id=”445″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Kam dále:
Siem Reap nejsou jen chrámy – co dalšího se zde dá vidět a podniknout viz samostatný článek