2.12.2012

Angkor Wat International Half Marathon

Za tohle může shoda náhod – v rámci vyhledávání informací o mých dalších plánech (během mého pobytu v Thajsku) narážím na couchsurfing.org na pozvánku na půlmaraton v Angkoru, jehož výtěžek půjde na kambodžskou charitu (děti a invalidé). Akce se koná přibližně v době, kdy jsem chtěla Angkor navštívit, takže mám dvě možnosti – buď se chrámům v ten den vyhnout, a nebo tam jet jako účastník. Dostatečně šílené na to, abych nápad začala realizovat.

Kontaktuji tedy Swan, autorku pozvánky na CS. Naštěstí je pro, abychom běželi spolu. Má zkušenosti  z podobných akcích a aktivně běhá, tak se jí prostě pokusím držet. Nemám totiž vůbec tušení jak uběhnout takovou vzdálenost, jakým tempem atd. Žádný extra běžec nejsem, když už, tak si dám 5-10 km, rozhodně ne 21. Pokusím se něco málo dotrénovat ranním během po pláži v Thajsku a zbytek musí zvládnout vůle a červené krvinky nadupané z Nepálu.

Se Swan se potkávám den předem a vyptávám se, co a jak. Den předem také probíhá registrace v hotelu Prince D Angkor v Siem Reap, výborně zorganizovaná, kde si můžeme prohlédnout mapu trasy, dostaneme triko, číslo a čip na botu.

V 5:15h jedeme TukTukem k chrámům, stejně jako dalších 6000 běžců + turisté na východ slunce, takže je trochu tlačenice. Na místě je ale organizace výborná, hlavním pořadatelem je Japonská charita a tak je to znát. Přiděláváme si čip, číslo, pijeme džusík od sponzora, posloucháme projev organizátorů (letos je to už 17. ročník!). Krom půlmaratonu startují také běžci na 10km, vozíčkáři  a lidé bez 1 ruky nebo nohy (většinou váleční invalidé). Okolo startu panuje úžasná atmosféra. 6000 lidí se pomalu připravuje, rozcvičuje, jsou tu běžci profíci i ti, co mají za cíl prostě doběhnout v limitu (3 hodiny). Teď už nemám strach, teď už se těším. Být součástí tak velké akce je zajímavý pocit. Nad Angkor Watem svítá a my startujeme. Start je pomalý ale působivý. Než se masa lidí pohne, tak to chvilku trvá. Ale pak už je dost prostoru zařadit nějaké stabilní tempo a udržet ho až do cíle. Nejdřív běžím se Swan, v cca druhé polovině jí trochu uteču protože jí začne zlobit šlacha a tak musí zpomalit. Předbíhá nás postupně hodně lidí, kteří to myslí vážně, a my zas předbíháme jiné. Někteří ani neběží, jen jdou, jiní jsou nadupaní iontovými nápoji a pár jich mají aj s sebou na speciálních pásech. Postupně se držím asi někde za půlkou davu. Tempo je rozumné a tak mám radost, protože mám pocit, že by to snad fakt mohlo vyjít a já bych mohla doběhnout až do cíle. Trasa obsahuje vracečku – takže chvíli míjíme běžce v protisměru a máme tedy šanci vidět, kdo vede pole. Je to také moment obrovského nadšení a tleskání při míjení se.

Každých 2,5 km stojí stánek s vodou a vždy několik dětí které podávají běžcům pití do ruky a pak sklízení použité lahve. Takhle brzy ráno ještě není tolik vedro, ale později bude, takže voda přijde vhod.

Podél celé trasy postávají místní, děti i dospělí, a tleskají, fandí, plácají do rukou. Vytváří jedinečnou atmosféru a dávají tušit, že snad charita organizovaná ze zahraničí by mohla skutečně zaručit, že se výtěžek dostane tam, kde je nejvíc potřeba, a že to vesničané vědí.

Běžíme nejdřív okolo Angkor Wat, slunko právě vychází a trasa se drží příjemně ve stínu lesa. Prvních 10 km uteče jako nic, pak se dostavuje malá krize, kterou ale lehko překousnu díky nádhernému výhledu na Ta Prohm a další chrámy, a pak už jen s potěšením sleduju značky ukrajující kilometry. Probíháme kamennou bránou přes Bayon, okolo slonů a jižní bránou ven.

Přepadává mě záchodová krize. Můj pokus vyřešit to před startem byl neúspěšný (moc dlouhá fronta – nedostatek záchodů pro tolik lidí) a kambodžské jídlo ze včera asi nebylo úplně ok. Stavím tedy na veřejných WC u Bayonu a zdržuji se na cca 10 minut… ještě že neběžím na umístění 🙂

Poslední kilometr se zdál být nejdelší, ale cílová rovinka byla úžasná – diváci i závodníci, kteří už doběhli, tvořili dlouhý konvoj fandících, a tak byly cílové kroky trochu jako v bezvědomí, v euforii. Probíhám cílovou čáru v čase 2:35 a dostávám medaili a banán. Chvíli čekám na Swan a fandím posledním dobíhajícím, pak sledujeme vyhlášení vítězů a ještě si chvíli užíváme neopakovatelné atmosféry.