Trajekt z ostrova Chiloé přijíždí na pevninu kolem 8h ráno, ale ještě než přistane, neskutečný výhled na zasněžené vrcholy hor a hlavně vulkán Corcovado dává tušit, že se právě ocitáte v ráji.
Momentálně je na první pohled Chaitén městečko vstávajicí z mrtvých (po erupci sopky v roce 2008), kde je místo pláže u moře obrovská plocha pokryta sopečným prachem. Část městečka je ponechána neopravená jako memento tragické události a člověk se tak může projít mezi domy zpola zasypanými popelem nebo evakuovanou věznicí.
Jinak je ale Chaitén vstupní branou do Patagonie, národního parku Pumalín a legendární cesty Carretera Austral.
[shashin type=”photo” id=”1158,1157,1152,1132,1133,1134″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
[shashin type=”photo” id=”1154,1155″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
NP Pumalín
Rozlehlý soukromý NP s několika pěknými značenými stezkami a kempy (tj ve vlastnictví pana Tomkinse, který krom národního parku také vede obchody North Face a mimo jiné se rozhodl investovat také do ochrany přírody).
My se vydáváme na sever z Chaitén po Careterra Austral cca 44 km do tábořiště Cascadas Esconidas. Cesta je zpevněná, neasfaltovaná, místy s většími kameny. Ale svítí sluníčko a výhledy jsou dechberoucí. Oběd si vaříme ve stínu obřích kapradin s listy velikosti slunečníku.
Do tábořiště přijíždíme kolem 17 h večer, rychle stavíme stan u jednoho z přístřešků se stolem a lavicemi, a vydáváme se značenou upravenou stezkou vzhůru ke dvěma vodopádům. Celá večerní procházka kouzelným pralesem trvá asi 2,5 hodiny a je plná dřevěných chodníčků, mostků, schodů a žebříků. Chvíli si připadáme jako Tarzan když šplháme podél skalní stěny pod mohutnými liánami, všude mech a kapradí. Kromě výhledu na dva velké vodopády prochází také kolem největších a nejstarších stromů Valdiviánského pralesa (deštný prales patagonského mírného pásma), kterým se tu říká Alerces, dožívají se 1000-3000 let a jsou příbuzné sekvojím a cypřišům (lat. fitzroya cupressoides).
[shashin type=”photo” id=”1135,1136,1137,1138,1139,1140,1145,1144,1143,1142,1141″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Další den ráno čekáme celkem dlouho než sluníčko překoná zasněžené vrcholky které nás obklopují a usuší nám stan (100% vlhkost pralesa), ale chvilku po desáté už pěkně hřeje a tak opět vyrážíme na kolech, zpět na jih. Po 18 km parkujeme kola a jdeme se podívat na vulkán Chaitén. Stezka je opět značená a po krátké procházce obnovujícím se porostem s kvetoucími pionýrskými stromy a keři začíná výstup po schodech, které zpevňují sopečný popel a písek. Závěrečná část je nejstrmější a schody tam chybí (odnesl je déšť). Všude jsou obrovské mrtvé stromy, některé leží, některé ještě stojí a některé dokonce omlazují.
Vrchol vnějšího okraje vulkánu nabízí zajímavý pohled na vnitřní kouřící konus tvořený červenou horninou a kráter jež ho odděluje od místa kde stojíme, naplněný rozbrázděným sopečným popelem a jezery. Některé části vnější stěny tvoří čedičové varhany.
Shora je dobře patrná prašná Carretera Austral a rozlehlé koryto řeky, která přinesla do vesnice Chaitén všechen ten sopečný popel a mrtvé stromy.
Tam a zpátky výlet na sopku trvá cca 3hodiny a je dobré si hned na začátku nabrat vodu v potoce protože pak už žádná není a před slunkem mrtvé stromy neochrání.
[shashin type=”photo” id=”1150,1149,1148,1147,1146″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Pokračujeme na kole zpět do Chaitén, což je 24 km (z toho 10 km asfalt), ale trvá nám to 3 hodiny protože na večer je cesta velmi prašná a kameny ještě víc uvolněné, takže se místy ani nedá jet a musime tlačit.
Dorážíme kolem 20 h a odměňujeme se pizzou ve výborné (a jediné) pizzerii v Chaitén.
[shashin type=”photo” id=”1151,1153″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]