Vlastně už nevíme jak jsme přišli na ten bláznivý nápad projet Patagonii na kole… Snad inspirace od Trabantů ( viz Trabantem až na konec světa), snad snaha najít způsob jak nejlíp poznat a zažít Patagonii (zn. Levně) a fakt, že Radu má prostě radši kolo než chození. Říká se, že Careterra Austral je nejhezčí cesta pro horská kola. No uvidíme.
6.7.2015 odlétáme z Prahy do Santiaga…
Tedy nejdřív panikaříme, že neodletíme, protože kvůli transitu přes Atlantu (USA) potřebujeme americká visa, která nemáme, a tento fakt se dozvídáme až na letišti, nečekaně. ČSA okýnko slibuje zařídit elektronická visa na počkání za 700 Kč/os, nicméně po hodině klikání čehosi do pc nám typek oznamuje, že mu to nejde páč má IExplorer a americké stránky chtějí mozillu. To vážně? Naštěstí se nám podaří naťukat všechna potřebná data a zaplatit 14 Usd přes můj telefon (díky letišti, že má wi-fi) a přesvědčit týpka, ať nám to aspoň vytiskne po odeslání na jeho email.
Asi bychom to nestihli, kdyby zrovna náš let do Amsterodamu nebyl zpožděný kvůli mlze. Hurá, máme visa a letíme!
Přestupujeme v Amsterodamu (a musíme přes rentgen) a během přeletu přes Grónsko obdivujeme nekonečné ledovce a skály. Nádherné a nehostinné.
V Atlantě procházíme opět přes rentgen a pořád se nás někdo ptá, jestli jsme měli svá zavazadla stále u sebe. Trochu se prospíme na letišti (spacák a karimatka v při ručním zavazadle 🙂 a pokračujeme na jih. Přelétáme přes Andy, opět obrovské hory a skály pokryté sněhem a ledem. Těšíme se. V Santiagu jsme kolem 8h ráno, nicméně nás na výdeji zavazadel čeká nepříjemné překvapení – Raduův batoh byl napaden a rozdrásán medvědem grizzly v Atlantě. No posuďte sami.
Na přepážce pro poškozená zavazadla se tváří jako že běžná věc, sorry a až sepíšete stížnost se všemi doklady (účtenky od poškozených věcí), pošleme vám nějakou kompenzaci. Přendáme tedy dvě brašny ke mě do batohu a Radu ponese své torzo batohu přes rameno. Z bankomatu vyzvedneme chilské pesos (max limit 200000) a ta potvora nám naúčtuje poplatek skoro 5 EUR. Jiný bankomat ale na letišti není a pesos jsou potřeba na bus z letiště do centra. (1600 CHP)
Batohy necháváme v úschovně na stanici metra “Terminál” a jdeme se podívat na ulici San Diego, kde by měly být cyklo obchody. Bohužel žádný z asi 20 ti nemá použitá kola, pouze nová, a ty jsou dražší než v Evropě. Později se potkáváme s Monse (přes couchsurfing), která nám pomůže koupit si Simku do telefonu a poví nám trochu o Chile při ochutnavani typického místního jídla – completo- což je párek v rohlíku s avokádem. Kolem osmé večer se přesuneme metrem pro bágly a pak k našim kanadským hostitelům (warmshowers) ve velmi pěkné části města. Dave a Helen nás nechají přespat několik noci, což nám moc pomůže vzhledem k tomu, že musíme sehnat kola a náhradu za poškozené vybavení.
Další den si trochu prohlédneme Santiago, krásné náměstí s velkými palmami a překvapuje nás kolik je kolem mrakodrapů. A policistů. Na koních a se psy. Působí spíš jako atrakce pro turisty protože si chce každý koníky pohladit.
Potkáváme se s Richardem (warmshowers), který nám během jednoho dne pomůže sehnat obě kola (přes inzerát přes internet, yapo.cl) a v jeho dílně (má cyklistickou doručovací firmu) se jim dostane pěkné sprchy a základního servisu.
Všechno kvete, je jaro, sluníčko svítí a je celkem teplo ale ne horko.
Trvá nám ještě další dva dni sehnat zbytek vybavení a našroubovat vše na kola (ne vše pasuje hned na první pokus). Santiago je obrovské a najít ten správný obchod je dost komplikované. Např koupit lístky na bus do Puerto Montt – prodejnu jsme hledali asi půl hodiny i přesto že jsme měli adresu. Metro dost usnadňuje orientaci, před první cestou si pořídíte elektronickou kartičku a pak už jen pípáte.
Nakonec máme vše namontované a vyrážíme na noční bus. Skoro bychom ho nenašli kdyby nám opět nepomohl Richardo, který nás odchytl v půli šílené cyklojízdy centrem města (museli jsme na kolech 11km po šestiproudé silnici s taxi a autobusy které nečekaně zastavovaly kdekoliv někdo mávnul). Část cesty byla naštestí značená cyklostezka. Pro náš bus jsme museli sundat všechny bágly a přední kolo, takže jsme měli 12 lístečků od zavazadel, ale bus byl super pohodlný (takové v ČR nemáme) a spalo se v něm krásně. Ráno budeme v Puerto Montt, kde začíná cesta Careterra Austral přes Patagonii. Lístek byl za 15000 CHP/os + 5000 kolo u společnosti ETM.
Kola která jsme zakoupili v Santiagu jsou klasická 26″ horská, GT Agressor (za 140000 CHP) a Trek 820 dámské (to je skoro nepoužité, někomu leželo akorát v garáži, za 130000CHP což je cca 170 eur).
Na moje kolo jsem doplnila:
Zadní nosič
Upevnění řídítkové brašny
Blatníky
Pedálové poloklipsny
Držák na GPS
Cyklopočítadlo
Držák na láhev
Rohy na řídítka
Plus Radu má přední nosič.
Nosiče a pedalove klipsny jsme si dovezli, jinak jsme vybavení kol dokoupili v Chile, včetně náhradních dílů. Nebyli jsme si totiž jistí jaká kola se nám podaří sehnat. Vezeme 2 náhradní pneu, 2 duše, 15 drátů do kola, 4 brzdové špalíky)
