Lewis a Harris

Lewis a Harris – Vnější Hebridy

6.-9.4.2012

Ostrovy, jež jsou sice součástí Skotska, nicméně mají svá (pozitivní) specifika a výlet na některý znich vás snad nikdy nezklame… pokud vám ovšem nevadí déšť a vítr.

Podařilo se mi popřeházet práci tak, abych měla pátek i pondělí volno a mohla vyrazit na delší výlet. Ačkoliv se mi pár lidí ozvalo, že se přidají, nakonec to nedopadlo (moc daleko, moc zima, moc déšť…) a tak to vypadá na solo výpravu.

Pátek

Start 6:00, z Blairgowrie do Ullapool autem (cca 4 hoďky jízdy na severozápad, plaším pár jelenů po cestě ). Z Ullapool do Stornoway (hlavní město ostrova Lewis) trajektem, cca 3 hodiny. Zpáteční lístek na trajekt vychází na 16 liber a je to stejná loď jakou jsem jela i na Arran, možná trochu větší. Má několik palub s pohodlnými sedadly a restaurací a uvnitř je celkem ticho. Většina pasažérů si čte nebo spí. Opouštíme pevninu, kapitán nás vítá vrozhlase nejprve gaelštinou, za chvíli jsme na širém moři. Když znovu spatříme zemi na obzoru, má to jistý nádech dobrodružství a očekávání. Spousta lidí tak jako já vyrazilo na Hebridy na prodloužený velikonoční víkend.

V přístavu mají jakýsi problém s vystupovací rampou a tak musíme asi 20 minut čekat ještě na lodi ve vestibulu. Nedaleko ode mne stojí další dva lidé s krosnami s karimatkou a tak se s nimi dávám do řeči. Češi  Jakub a Zuzka, kteří jsou na pár týdnů na výletě ve Skotsku.

Stornoway je malebné přístavní městečko s hradem a malými uličkami s obchody v centru. Pokud někdo z ostrovů řekne „town“, tak myslí Stornoway, protože vše ostatní je už jen vesnice. Počasí je náladové a večer se mám potkat s místní veterinářkou na pokec, a tak se ubytovávám v Heb Hostel. Klasický přátelský hostel se třemi pokoji po šesti postelích, společnou kuchyní a zázemím. Cena £16 včetně snídaně je v pohodě, spolumajitelem je Čech, a Jakub se Zuzkou se zde ubytovávají také. Dostáváme pár tipů kam vyrazit. Zuzka musí ještě asi 3 dni psát diplomku a tak využívá místního internetu a Jakub a já vyrážíme na odpolední výlet do okolí Stornoway. Autobus jede až za dlouho, ale nakonec se ukáže, že stopování tady na ostrovech je znatelně snažší než na pevnině. Po zbytek pobytu se tedy kromě jednoho přesunu busem pohybuji stopem a čekací doba je max 10 minut. Lidé jsou tu celkově mnohem vstřícnější, přátelštější a ochotní, navíc je zajímavé povídat si s řidiči o životě na Hebridech. Ředitel škol se chlubí vysokou úrovní vzdělání dostupného místním dětem včetně výuky gaelištiny, mladý pár vypráví jak jezdí kolem a hledá čerstvě narozená jehňata aby je zkontrolovali, další farmář o svých kravkách a prasatech a o tom, že by chtěl na dovolenou na Island protože na Malorce bylo na něj moc vedro, každopádně všichni to tu mají rádi a život na ostrovech by neměnili. Až na to počasí…

Callanish Stone Circles

 

Majestátní trojice kamenných kruhů, s návštěvnickým centrem, ale volně přístupná. Dva kruhy jsou menší a trochu bokem, hlavní stojí na vršku a je obklopen ještě několika řadami menhirů, uspořádaných do kříže (stejně jako u Stonehenge, i zde jedna z teorií řeší astronomický význam řad a kruhů). Kameny jsou vysoké (až 5 metrů na výšku) a ze zajímavě vrásčité horniny. Původ se datuje kolem 3000 let př. n .l….   Místo, které zapůsobí. Rozhodně jeden z nejlepších kamenných kruhů ve Skotsku. Vyplatilo by se počkat si tu na nějaké pěkné světlo na focení, nebo aspoň sluníčko. Nicméně nám bohužel poprchává, jako asi většinu času tady.

 

Blackhouse Village

„černé domy“ jsou typ obydlí, ve kterém lidé na Hebridech po staletí žili. Kamenné zdi, slaměnná střecha, uprostřed ohniště ale žádný komín, takže kouř prostupoval volně celou střechou, proto ten název. Na mnoha místech se zachovaly jen zdi, ale několik domů lidé opravili a slouží nyní jako muzeum nebo ubytovací zařízení lákající historickým vzezřením (ale s moderním vybavením uvnitř). Např. Vesnice Gearrannan, muzeum v Arnol nebo hostel a kemp ve Stockinish.

 

Carloway Broch

Typická pevnůstka, podobná té na Skye, s dutými vysokými zdmi, jeden ze symbolů strova Lewis.

Sobota

Nejvyšší hora na ostrově Lewis a Harris se jmenuje Clisham a se svými 799 metry je to zde jediný Corbett (skotská klasifikace kopců dle výšky). Počasí sice blbý, ale v neděli má být ještě horší, a tak vyrážím déšť nedéšť na ranní autobus, který jede kolem výchozího bodu treku (řidiči stačilo říct, že chci na Clisham, věděl kde mě má vysadit) na severním Harris. Jede se mnou i Jakub, rozhodl se přidat se ke mě na dvoudenní výlet, zatímco Zuzka snad dopíše diplomku v hostelu a budou pak moct pokračovat spolu na jižní část Hebridů. Když vystupujeme z autobusu na parkovišti, hory jsou v mracích a poprchává. Na výstup se připravuje také skupina asi 10ti skotských turistů s průvodcem (týpek, co zná cestu, jde první a po cestě občas zastaví a něco ostatním vypráví). Postupují přibližně stejným tempem celý trek a tak je několikrát míjíme a oni nás.

Místy se dá říct, že jdeme po stezce, místy spíš obcházíme různou rašelinu a později kameny. Stoupá se hezky skoro z nuly. Na vrcholu je betonový sloupek ohražený kamennou zídkou jako ochrana proti větru, ale moc nepomáhá, fičí tu slušně. Jsme v mracích. Bohužel se nerozestoupí ani na minutku, a tak můžeme jen tušit, jaký by tu byl úžasný výhled na celý ostrov, moře, okolní hory… Z Clishamu pokračujeme na druhý kopec treku, An t-Isean, po pěkném ostrém skalnatém hřebeni. Skoro by se člověk až bál. Skotská skupina se vrátila stejnou cestou k autům, my ale scházíme jinou cestou, která vede k bývalé velrybářské stanici víc na jih. Tedy spíš necestou. Ačkoliv v průvodci psali něco o stezce, my jsme ji nenašli, resp jsme našli její část až v údolí, ale vzápětí se nám opět ztratila, takže jsme chvíli bloudili mezi potoky a rašeliništěm na úpatí hor, a chvíli pak řešili, kde přelézt plot, abychom se dostali na silnici. Sestup byl tedy o dost méně zajímavý než výstup, tak jako u většiny výletů.

Stopem přesun do Tarbert, horká polévka v místní restauraci a částečné usušení věcí. Pak stopem přesun na křižovatku k malé silničce vedoucí oblastí Luskentyre (Losgaintir), kde je nejkrásnější a největší pláž na ostrově Harris. Silnička vede v podstatě podél pláže několik km a na konci je malá vesnice (resp asi 9 domků z nichž většina slouží jako chaty k pronájmu) a parkoviště se záchody pro ty, kteří se rozhodnou u pláže kempovat (tedy v tomto případě pro nás). Hotový Holiday resort, jen si tu představit ty palmy, bar s koktejly a asi tak o 30°C tepleji 🙂

Déšť se trochu utišil, narozdíl od větru, a tak nám alespoň během té hodinky chůze od křižovatky na konec silničky usychá oblečení. Západ slunce se bohužel nekoná (mraky). Takhle večer je většina pláže pod vodou díky přílivu, a písčitá část začíná až asi v polovině cesty. Ranní odliv vše promění a tak kde byla voda, je písek a malá jezírka, ve kterých ptáci hledají snídani. Takové pohoštění láká velké množství různých druhů.

Už se stmívá když přicházíme k brance u parkoviště, která vede k písečným dunám a pláži, a hledáme kam se stanem (resp nějaké aspoň relativní závětří). Dvě paní na procházce se psy nám ukazují nejlepší místečko, schované mezi dunami, v dolíku s trávou, a tak díky nim stavíme stan na bezkonkurenčně nejlepším místě široko daleko a v noci nemrzneme. Usínám za zvuků moře. Zvláštní.

Neděle

Ranní procházka po pláži, sbírání mušlí, focení.

Stejný nápad má dalších několik lidí, kteří se přicházejí projít, zaběhat si nebo vyvenčit psíky či děti. Jen kdyby nebyla taková kosa. Může být tak 8°C ale fičí studený silný vítr a poprchává, pozdějí spíš silně prší. Balíme stan a po pláži jdeme nazpět na křižovatku (je odliv, takže se dá jít tam, kde včera bylo moře). Zmrzlí a promoklí využíváme přístřeší autobusové zastávky a vaříme čaj. Zastavuje paní v autě a vysvětluje nám, že je neděle a žádný autobus tedy nejede. Děkujeme za informaci a ujišťujeme jí, že nečekáme na autobus.

Po čaji a obědosvačině pokračujeme v chůzi po „Harris walk“ která vede od Luskentyre (západní pobřeží) napříč přes celý ostrov Harris až na východní pobřeží. Cesta je místy pěkná, místy se ztrácí jak jinak než v rašelině. Vede mezi horami, trochu do kopce, a na nejvyšším místě je lavička s pěkným výhledem na celé pobřeží Luskentyre se zlatým pískem a modrým mořem. Nesměle na nás vykukuje sluníčko a dává ostrovu daleko lepší barvy.

Slunko střídající přeháňky nás pak provází celou neděli, takže není až tak hrozně, a na večer ustoupí mraky i ze špiček hor, takže konečně můžeme vidět, kde jsme to lezli v sobotu. Taky se každou chvilku někde objeví duha.
Přicházíme na východní pobřeží, které má spíš skalnatý ráz, s malými rybářskými vesničkami, loděmi a ovcemi všude kolem. Jdeme ještě nějakou dobu podél pobřeží po silničce, míjíme několik zajímavých stavení, zdravíme poníky a místní kravky a když se začíná připozdívat, stopneme si auto zpátky do Tarbet. Tady se loučím s Jakubem, který pokračuje zpět do Stornoway za Zuzkou a já stopuju na jih do Horgabost, strávit ještě jednu noc ve stanu na pláži u moře. Horgabost je oficiální kemp na louce, opět nádherné místo, ačkoliv tu bohužel fouká všude. Stavím stan jen pár metrů od moře, které je hned pod převisem, chvíli pozoruju večerní oceán a racky a pak hurá do spacáku a doufat že neuletím i se stanem.

Pondělí

Vracet se mi vůbec nechce, a tak trávím dopoledne na pláži Horgabost (počasí stále cca 4-5°C, vítr a přeháňky, ale spousta druhů mořských ptáků na pozorování). Kolem jedenácté jdu pak na stopa, přesunout se z jihu Harris do Stornoway na trajekt, který odjíždí kolem druhé odpoledne. Cestou se ještě kochám zvláštní ostrovní krajinou, skalnatou s horami na Harrisu, a placatější a zelenější na Lewis. A pak už na trajekt a zpátky na pevninu. Cesta lodí byla ještě zpestřena cvičením záchranářů, kteří se z helikoptéry spustili někdy uprostřed plavby na palubu, pak spustili nosítka, a pak zase šplhali zpátky a mávali všem přihlížejícím pasažérům, kteří je fotili, a hlavně dětem.

Zajímavosti:

• Pojmenování ostrovů je trochu zmatené. Harris a Lewis jsou totiž v podstatě jeden ostrov, takže nejsou odděleny mořem. Jediné zúžení, kde by člověk čekal že bude hranice mezi oběma ostrovy, je u Tarbertu, nicméně místo hranice Lewis/Harris je to spíš oddělení jižní a severní části Harrisu. Kde končí Harris a začíná Lewis se v krajině moc poznat nedá, snad jen že Harris je hornatější.
• jedním z nejzajímavějších návštěvníků přicházejících si na pláže pro snídani byl  “Oyster Catcher”, Haematopus ostrealegus (Gaelic: Drilleachan, Gille-bride, česky Ústřičník velký, patřící mezi bahňáky), černý pták s výrazným červeným zobákem a bílým pruhem (viz foto)
• nakonec jsem viděla i orla, ačkoliv jen z dálky… místní farmáři si ztěžovali, že jim unáší čerstvě narozená jehňata
• v neděli dopoledne má většina obyvatel Hebridů namířeno do kostela… mše probíhá v gaelštině
• ve vesnici Tarbert jsme potkali pojízdné kino – kamion. Zrovna končilo představení a zřejmě měli skoro vyprodáno.
• nepodařilo se mi bohužel udělat dost pěkných fotek, které by charakterizovaly místní krajinu, protože počasí moc nepřálo, a když přálo (pondělí dopoledne), tak jsem se kochala z okna auta stopnutých řidičů. Snad příště?

 [AFG_gallery id=’5′]