17-18.3.2012
Pohádková krajina ledovcových jezer, hor, vodopádů a členitého pobřeží
Výlet na západní pobřeží Skotska, které má zcela odlišný charakter než východ a Cairngorms. Hory, tvořené zčásti světlým křemencem a vápencem, jsou ostřejší a vystupují jakoby přímo z jezer, jichž je zde nespočet. Loch Maree, považované za jednu z nejhezčích vodních ploch v Highlands, je obklopené horami masivu Beinn Eighe a Slioch a uprostřed má několik malých ostrůvků s původním borovicovým lesem poskytujícím nikým nerušené útočiště mnoha druhům ptáků. Původní bor se zachoval i v okolí jezera a tak byla tato oblast vyhlášena národní přírodní rezervací.
V celé oblasti je jen velmi málo silnic, minimum obyvatel, sem tam nějaká ovce, jelen nebo turista. Na pobřeží je pár malebných rybářských vesnic ale hodně míst bylo opuštěno (hlavně pro obtížnou dostupnost) a zbyly jen ruiny. I počasí je tu drsnější, déšť a silný vítr jsou tu častější než na východě. Mými spolucestovateli jsou pro tento víkend Dorka (Maďarsko), Abi (Indie) a Daniel (Polsko). Vychází nám pěkné počasí, sluníčko s jen pár přeháňkami, díky kterým můžeme pozorovat duhu. Nahoře pak občas sněží.
Po asi 6ti hodinové cestě autem (Blairgowrie, start 5h ráno – Aberdeen – Inverness – Torridon) dorážíme k Loch Maree a vybíháme na vyhlídku ze které je vidět na ostrůvky uprostřed, obědváme u vodopádu pak vyrážíme na Mountain Trail, značenou trasu v přírodní rezervaci, která šplhá po křemencových skalách do výšky asi 600 mnm nad jezero s perfektním výhledem na všechny hory Torridonu.
Tvůrci trasy si s její realizací značně pohráli, kromě značení a můstků přes vodu také upravili skálu všude, kde by to mohlo klouzat, vytesali schody, rozmřížkovali hladké povrchy a sem tam dali lavičku. Na trase je několik zastavení typu naučná stezka a tištěný průvodce s mapkou je na parkovišti zdarma. Po společné fotce na náhorní plošině se odpojuju a vybíhám si jako bonus na kopec Meall a’ Ghiubhais (Corbett, 887m), zatímco zbytek skupiny pokračuje okružní značenou cestou k parkovišti, kolem dalších vodopádů. Výstup na corbett mi trvá asi hodinku, ve vrchní části je hodně strmý, s asi 10cm sněhu, takže to občas klouže, nicméně se mi dostává vydatné odměny – 360° výhledu na masiv Beinn Eighe, Slioch a další kopce a duhu v údolí. Při sestupu celkem dost sněží, ale viditelnost zůstává slušná a tak to skoro sbíhám až na parkoviště. Jeden z NEJ treků ve Skotsku.
Už se stmívá když projíždíme po malé silničce z Torridon do Diabaig. Single road s passing places, tj úzká asfaltka na jedno auto, s občasným rozšířením aby se auta mohla vyhnout, vedoucí po pobřeží Loch Torridon (kde Loch není v tomto případě jezero, ale fjord), místy skoro vtesaná do skal, s hupy a 180°zatáčkami. Opravdová lahůdka na řízení. Jedeme až na konec silničky, kde je cedule “k poslednímu domu“, u něj malý plácek na parkování a pak směrovka na Craig, už pro pěšáky. Čeká nás asi 1,5h dlouhý noční pochod k chatce ve které chceme přenocovat. Na cestu nám svítí spousta hvězd (světelné znečištění tu nehrozí), pěšina je upravená s můstky přes potoky a i když je terén občas složitý (nějaké to šplhání nahoru dolů přes strže s potoky), dá se v pohodě s baterkou zvládnout. Ačkoliv jsme ke konci mírně nervózní, že už jdeme přes hodinu, chata nikde a vzdálenost měla být 4km, nakonec se noční tůra vyplácí a přicházíme k luxusnímu obydlí ve kterém trávíme příjemnou noc s ohněm v krbu a spaním v postelích (!).
Craig Bothy bývala součástí vesnice, kterou lidé později opustili, a domek se začal využívat jako hostel. Nicméně se provoz nevyplatil (složitá dostupnost), a tak se ho ujali dobrovolníci z MBA a Craig Bothy nyní slouží jako volně přístupné přístřeší pro kohokoliv.
Protože je už kompletně tma, když dorážíme, využíváme dřevo které je v domku připravené a rozděláváme oheň. Ráno pak dřevo doplníme, aby další příchozí měli stejnou radost jako my, že nemusí v noci běhat po okolí a shánět nějaký ten klacek na oheň. Domek má dvě podlaží – dole je místnost s krbem, kuchyňkou, stolem, lavicemi a nádhernou keltskou malbou na stěně a nahoře dva pokoje s postelemi pro 4 lidi s matracemi, takže spaní nečekaný luxus. Povídání u ohně a pivka uzavírá první den výletu.
Ráno kolem osmé vstávám, svítí sluníčko, tak jdu fotit okolí Bothy. Koukají na mě dva jeleni. Já pak koukám na oceán, ostrov Skye, Rona, poloostrov Applecross a v dálce je dokonce vidět část vnějších Hebridů, Harris a Lewis.
Snídaně na pláži. Trek zpátky k autu, s pěknými výhledy po cestě. Moji spolucestovatelé jsou poněkud unaveni ze včera a tak vyrážíme najít nějakou kavárnu. Poblíž Torridonu je zámeček s restaurací a tak stavíme na čaj/kávu/polévku. Původní plán zdolat dnes hřeben Beinn Eighe padá (Dorka a Abi nevypadají zrovna nabití energií a už je celkem dost hodin) a tak vyrážíme nakonec na kratší výlet k horské přehradě pod Beinn Bhán.
Kolem sedmé večer pak vyjíždíme zpět domů na východ a opouštíme Torridon se začínajícím deštěm. Když napíšu, že se tam musím ještě určitě vrátit, nevím jestli to nebude jen prázdné přání, uvidíme…
Fotogalerie
[AFG_gallery id=’1′]