Podzimní nedělní výšlap do hor aneb sněhová bouře, déšť a sluníčko
27.11.2011
Předpověď počasí ve Skotsku nefunguje. Ani když se večer podíváte na další den. Prostě může být všelijak a to zvlášť v horách. Dnešním cílem bylo přivítat první sníh a podívat se na zasněžené Cairngorms. Vybrala jsem výšlap na Sgor Gaoith (1118 mnm) s návratem přes další čtyři menší vrcholky zpět do údolí, což jeden z kratších výletů ale s dobrými výhledy na centrální část národního parku ze západní strany a na údolí jezera Loch Einich. Navíc se teď brzy stmívá (v půl čtvrté) takže časové možnosti jsou dost omezené. Samotný vrchol Sgor Gaoith je součástí dlouhého hřbetu spadajícího místy strmým útesem dolů k jezeru (“byl jsem tu” Ledovec).
Trochu jsme zabloudili při hledání správného startovního bodu a parkoviště (druhý břeh řeky… díky mé excelentí orientaci a staré mapě v GPS) ale aspoň nás chytl ten největší slejvák v autě a ne venku. Tentokrát se ke mně přidali další čtyři nadšenci, přátelé z couchsurfingu: skot Kyle, fin Antti, irka Catriona a náhodná CS návštěva Elsa z Francie. Dobře zřetelná a upravená stezka vede nejdřív “lesem” (když přimhouříme oči, jinak spíš lesní plantáží), překračuje několik potoků a míjí pěkný výhled na vodopád než se vydá do otevřené krajiny. Občas poprchává když vycházíme z lesa. Zem je nasáklá vodou protože pršelo i předchozí dny a tak se občas brodíme blátem. Asi v 700 m výškových je celkem ostrá hranice déšť / sníh. Na zemi je nejdřív jen poprašek ale později souvislá vrstva a také vzduchem začnou poletovat vločky místo kapek deště. Cesta se pod sněhem brzy ztratí ale obecně vede přímo vzhůru a tak pomalu šplháme strmým svahem. Fouká silný vítr a viditelnost klesla na pár metrů, jsme v mracích a mrzne. Přesvědčujeme se na vlastní kůži o efektu silného větru na vnímání teploty. Nahoře nám vítr krade čepice z hlavy a přijde nám že je asi tak -50°C. Před námi je osamělý chodec který se na vrcholu otáčí a vrací se stejnou cestou zpět.
Vyhráváme malou válku s vichřicí, sněhem ve kterém se místy nepředpokládaně boří nohy, strmým svahem a zimou a stojíme na vrcholu Sgor Gaoith. Je vidět asi na 10m a tak jen tušíme jezero a útes pod námi. Pokračujeme tedy kus po hřebeni a pak obloukem po vedlejším hřebeni zpět. Cesta vidět není, ale vítr začíná rozhánět mraky a za chvíli vidíme celý vedlejší hřeben. Během půlhodinky je modrá obloha a tak máme aspoň pěkné výhledy z druhé poloviny cesty. Až to láká vrátit se na Sgor, nicméně to už by se nestihlo do tmy a někteří z výpravy jsou dost zmrzlí. Přecházíme tedy 4 další menší vrcholky a z posledního sestupujeme dolů do údolí. Cesta nikde a ani GPS nám moc neporadila a tak musíme přelézt dvě velká kamenná pole než se dostaneme na louku níž v údolí. Nejspíš tudy nikdo moc nechodí protože jsme cestu nenašli ani tam kde už nebyl sníh. Sestup je skoro horší než výstup protože poté co překonáme balvany stylem sed-posun (minimálně holčičí část výpravy), čeká nás vřesotráva pokrytá trochou sněhu se skrytými dírami a potoky, takže netuše kam šlapeme to někdy zahučí i půl metru kamsi. Po nějaké době se konečně dostáváme zpět na cestu po které jsme přišli a vracíme se k autu. Svačina, krátká zastávka na pivo v blízké vesnici a to je konec dnešního vítání sněhu. Kupodivu všichni přežili bez následků na zdraví a výhledy nakonec nějaké taky byly. Skotské hory nicméně pohrozily, že je není radno podceňovat ani na relativně krátký trek.
Můj foťák toho moc ve sněhové bouři nezvládl, další fotky viz fotoalbum od Kyla:
http://www.flickr.com/photos/elikyle/
