11.6.2011 Keith Traditional Music Festival

… aneb když “traditional” znamená “pro důchodce”

Hráč na foukací harmoniku
Hráč na foukací harmoniku

Keith je malé město (4tis obyvatel) severozápadně od Aberdeen, které každoročně pořádá festival tradiční hudby se soutěžemi a sessions. Zaslechli jsme na tuto akci dobré reference a tak jsme s kolegou z práce vyrazili v sobotu po poledni na sever, přes celý národní park Cairngorms. Počasí bylo skotské, cesta dlouhá a tak jsme do Keith dorazili až kolem páté. V infocentru nám prozradili, že inzerované ceilidh dnes ani zítra nebude tancovací. To mě dost překvapilo, protože jsem se těšila právě na tanec. Nicméně přesto jsme na večerní akci zakoupili lístky po 7 librách s tím že uvidíme co to tedy vlastně bude. Kromě večerního ceilidh co nebude ceilidh bylo součástí festivalu: volné sessions ve 4 hospodách, celodenní soutěž muzikantů v různých kategoriích (asi jako naše ZUŠ soutěže ale včetně kategorii pro dospělé – housle, akordeon, whistle, zpěv, skupina) se závěrečným koncertem vítězů a v neděli pak hudební mše v kostele, různé sessions a odpoledne stage na náměstí a opět ceilidh co neni ceilidh.

Než začala akce, na kterou jsme měli lístky, prošli jsme hospůdky, abychom zjistili kde kdo jak hraje. Prozatím nic moc, spíš to vypadalo, že ceilidh bandy cvičí na večer. Ale u baru jsme se dali do řeči s jedním ze starousedlíků, který učí skotský gaelic a strašně nám o tom chtěl vyprávět. Střed městečka tvoří jedna hlavní ulice, na které jsou všechny 4 hospody, takže s orientací nebyl problém.

Před osmou večer jsme tedy vyrazili na ceilidh do hotelu Royal. Vcházíme dovnitř a… trochu šok. Sál byl zaplněn stoly a židlemi, takže se tancovat rozhodně nebude, ale hlavně jsme suveréně byli s kolegou nejmladšími posluchači… vlezli jsme na něco jako je u nás přehlídka dechovek pro seniory. (není míněno jako urážka…) Ale bylo plno. Ceilidh tedy nebylo ceilidh, ale koncert různých umělců včetně dvou ceilidh kapel. Na podiu se  vystřídaly dvě ceilidh kapely, které hrály dost tragicky – klávesy, bicí, basová kytara, 4 housle a akordeon. Housle a klávesy hráli děti tak 16-18let, korektně přesně, tak jak je psáno, všichni stejně a tudíž to byla spolu s umcaca umcaca od kláves a bicích strašná nuda. K tanci asi dobrý, k poslechu nikoliv. Pak vystoupila starší zpěvačka, pak zpěvák s kytarou a opět jiná paní zpívající tradiční songy a ještě několik dalších. To už bylo lepší. Zahrála také vítězka houslové soutěže, což stálo za poslech. Poslední číslo programu (asi 40ti minutové) ale naštěstí zachránilo celý můj dojem z akce…

Nick Keir and Stephen Quigg

dva zpěváci s kytarou, ale taky bodhranem, mandolinou a whistly interpretovali jak tradiční, tak svoje songy ve vlastním hávu a s neskutečnou energií. Také s nimi zpíval celý sál. Byla radost je poslouchat. Celkově lidi víc zpívali. Vlastně na většinu refrénů tradičních písní se hodně lidí přidávalo zpěvem k účinkujícím.

Koncert končil v půlnoci. Moc jsme nedoufali že se ještě něco bude dít… ale Keith nás překvapil. Session více méně běžely až do 6ti do rána. Sice to bylo spíš společné hraní členů ceilidh bandů, takže klávesy, bicí a akordeon, takže jsem se nepřidávala, a v každé z hospod byli tak 3-4 hrající lidi, ale aspoň něco. Velmi zajímavé bylo sledovat hráče na foukací harmoniku. Byl to starší pán, který se po několika pivech přidal k akordeonu a vybalil několik pěkných tunes v plné rychlosti. Nevěřila bych že něco takového jde na foukací harmoniku zahrát. Viz video níže.

Vodopádymalý oslíkKolem šesté už to definitivně všichni hrající senioři i mládež z ceilidh bandů zabalili, a tak jsme protože nepršelo (výjimenčně) popadli spacáky z auta a popošli kousek za město. Najít místo na spaní pod širákem bylo snazší než jsem čekala, asi po 300metrech jsme našli lesích, který odděloval pole a plácli jsme se pod strom, kdyby náhodou zas začlo pršet. Už bylo v podstatě světlo… Naštěstí zůstala obloha bez mráčku. V neděli už jsme nic zajímavého v Keith nepotkali. Na náměstí začal hrát stejný strašlivý ceilidh band jako na večerním k0ncertu a tak jsme se evakuovali podívat se na blízké vodopády (moc pěkné místo), oslí farmu a pak zpět do Dundee. Odpoledne začalo pršet a propršelo celou další noc. Sakra štěstí pro nás 🙂

 

Hráč na foukací harmoniku

Keith Music Festival