3.-6.5.2012
Asi 500 km na sever od Blairgowrie, na 60° rovnoběžce (stejně jako Norsko a Grónsko), žije 350 tisíc ovcí, 22 tisíc lidí a přes milion ptáků na souostroví zvaném Šetlandy (nebo také Zetland, Hjatland, Shetland)
Možná se vám vybaví Šetlandský pony, Sheltie (něco jako kolie Lassie ale menší), housle (místní styl hraní je typický), pletené svetry a čepice z vlny (velmi podobné norským). Existuje také Šetlandská ovce, Šetlandská kráva a místní myš.
[shashin type=”photo” id=”55″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Velmi zajímavé je souostroví z archeologického hlediska – první dochované známky lidského bytí zde se datují k roku 4000 před. n.l. a že to není jen výmysl z knížky si lze ověřit naživo při návštěvě některého z muzeí nebo přímo v terénu (Jarlshof, Old Scatness, Mousa Broch, Clickimin a další), projít se mezi zdmi historie od pralidí, přes dobu bronzovou, železnou, Picty (skotští keltové), Vikingy, až po středověk, kdy Norsko darovalo Šetlandy i Orkneje věnem s princeznou skotskému králi. Dnešní lidé a jejich kultura jsou tedy směsí norské a skotské tradice, ale rozhodně odmítající považovat se za Skoty nebo Nory.
Systém tu je sice britský (pošta, vláda, zákony…) ale má svá specifika a Shetlandy jistou vládu sami nad sebou mají, především díky ropě, která je hlavním tahounem místní ekonomiky.
Na celém souostroví žije přibližně stejně lidí jako na sídlišti Řepy, a z toho většina v hlavním (a jediném) městě, Lerwick, kam také přijíždí trajekty z Aberdeenu. Na dalších 14 obydlených ostrovech už je lidí po málu, a vydáte li se na výlet na některý z nich když to s počasím není úplně ideální, může se vám snadno stát, že se vám doba pobytu nedobrovolně prodlouží třeba o 2 týdny, protože moře bude moc divoké na jakoukoliv přepravu (loď, vrtulník) zpět. Prý jsou na to místní připraveni a mají většinou zásoby na celou zimu.
Krajina je tu nicméně velmi podobná té na severu Skotska, což mě celkem překvapilo. Rozsáhlé pláně rašeliny (peat) bez stromů, stále ještě využívané jako topivo, a louky s krátkou větrem a ovcemi poznamenanou trávou, v krajině sem tam domek, sem tam kopec, jezero nebo potok. Pobřeží je lemováno útesy mezi nimiž se občas najde písečná pláž (lidé tu stejně jako na Hebridech ve volném čase často chodí na pláže na procházku).
Jedno z prvních slov, které se vám po návštěvě zde vybaví, je jednoznačně Vítr. Bude vás pronásledovat, jakmile vytáhnete paty z domu, a v případě že dům nemáte (tj spíte ve stanu), tak mu neutečete vůbec (resp jedině návštěvou hospody nebo muzea). Má ohromnou sílu, tříská s mořskou vodou o útesy, sněhové vločky vám hází do tváře horizontálně a stejně tak déšť. Po ostrovech se prohání naprosto neomezeně, protože tu nejsou žádné lesy, údolí nebo jiné větrolamy. A to mi bylo řečeno, že „tohle ještě žádný vítr není“… a že „moře je dnes překvapivě klidné“…
[wpgmappity id=”7″]
Má 4denní návštěva má dva cíle – podívat se po ostrovech a účastnit se 32.ročníku Folkového Festivalu (o něm samostatný článek). Vyrážím trajektem z Aberdeenu ve středu v 7 večer (což znamená být okolo 6 už na palubě). Dá se i letět letadlem pokud někdo spěchá nebo nesnáší lodě. Příjezd do Lerwicku 7:00 ráno. Jede se kolem Orknejí, některé lodě tam i staví, ale za tmy. Noc na lodi můžete přečkat několika způsoby. Zaplatit si kajutu s postelí, nebo přespat na (velmi pohodlném sklopném) sedadle, nebo později uloupit některé z míst na gaučích (přes den součástí baru a restaurace), nebo si natáhnout karimatku prostě na zemi (koberec). Nebo nespat, a to ze dvou důvodů z čehož ten lepší je pařit až do rána (bar) a ten horší užívat si celou cestu mořskou nemoc.
V mém případě po vyplutí euforii z moře a výhledu na Aberdeen skutečně střídá pěkná mořská nevolnost. Obchod se suvenýry je vybaven různými tabletkami „zaručeně“ pomáhajícími na takové případy a tak se dovybavuju jakýmsi homeopatikem. Dól, muzikant z Harrisu, se mi směje a dozvídám se že nejlepším lékem je alkohol, porotože pak se houpe člověk i s lodí a je mu už jedno co se houpe víc.
[shashin type=”photo” id=”61″ size=”small” columns=”1″ order=”user” position=”right”]
Měl pravdu.
Že by to byl ten pravý důvod obliby whisky u námořníků?
Cestu tedy trávím popíjením piva a šeské slivovice s muzikantem Dólem a jeho kamarády, s 6ti českými turisty které náhodně na lodi potkávám a později poslechem a hraním na sessions které na lodi běží do rána. Na konec ještě pár hodin spánku a v sedm ráno už jsme v Lerwicku. Naštěstí to nefunguje tak, že všechny v 7 vyhodí z lodi do zimy když je ještě všechno zavřené. Na lodi se může zůstat do půl desáté, servíruje se snídaně a můžete si třeba vyřídit poštu protože je na trajektu wifi.
Lerwick
…pěkné přístavní městečko a centrum všeho dění na ostrovech, s úzkými uličkami, pevností, historickou radnicí a knihovnou, vynikajícím moderním muzeem, najdete tu Tesco, bazén, kemp, autobusové nádraží kde lze nechat batoh v úschově a obchůdky se suvenýry a ručními výrobky z ostrovů. Po obvodu je modernější zástavba a přístav je chráněn útesy, po kterých se dá jít procházkou a pozorovat tuleně a ptáky. Najdou se tu i nějaké ty pozůstatky z války, betonové konstrukce na obranu přístavu apod.
[shashin type=”photo” id=”76″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
St Ninian‘s Isle
Po prohlídce Lerwicku a úvodním festivalovém koncertu se přesunuji autobusem v 5h na jih, do vesničky Bigton. Zajímavě vyřešený systém přepravy lidí do odlehlých míst – velký autobus jede po velké silnici, kde na několika křižovatkách čekají menší transity jezdící po malých silničkách. Jízdenka se kupuje jen jedna, přesedání je vysloveně z dveří do dveří a transit pak rozveze těch pár lidiček po barácích. Už při příjezdu k vesnici je vidět přírodní zajímavost kvůli které sem mám namířeno – St. Ninian´s je ostrov, na který se dá dojít pěšky, po úzkém pásu písčité pláže (šíje, tombolo,ayre). Velmi zvláštní zážitek kráčet po písku a mít po obou stranách moře. Ninians je známý také nálezem stříbrného pokladu (cca 800 n.l.) v pozůstatkách staré kaple (kde odlovuji alespoň kešku), a je dobrým místem pro pozorování ptačích kolonií, s útesy a výhledem na další ostrovy. Stavím stan v mírném dolíku u staré zdi, kus od kolonie králíků, s výhledem na moře a pláž. Lepší závětří na ostrově nenalézám a ačkoliv je večer celkem klidný, v průběhu noci a ráno je konstrukce stanu tvrdě pod testována šetlandskými povětrnostními podmínkami. Dalo by se ale říci že jsem strávila noc na opuštěném ostrově.
[shashin type=”photo” id=”38″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Sumburgh Head
Ptačí rezervace na 100 m vysokých útesech, kterým dominuje funkční maják postavený Robertem Stevensonem, se nachází na nejjižnějším bodě hlavního ostrova (zvaný Mainland). Kombinací stopu a busu se dostávám k letišti, které je asi 4 km od rezervace. K majáku vede pěkná procházka, ukazuje se trochu sluníčka a dobré výhledy na další a další útesy a pláže (Fitful Head). Kolem majáku jsou rozmístěné obrazové tabule popisující které druhy ptáků jsou vidět z kterého místa, a tak je snadné se zorientovat i pro neznalce. Čas hnízdění je zrovna na počátku a tak se útesy začínají plnit ptačími obyvateli.
[shashin type=”photo” id=”47″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Jarlshof
Bezkonkurenčně nejlepší a největší prehistorická památka/naleziště/muzeum na Šetlandech a ve Skotsku. Jen asi hodinku chůze od majáku a 10 min od letiště se na pobřeží můžete projít celou historií od pravěku (2500př.n.l.) až po 17.století a pak si dát čaj v novodobé restauraci poblíž. A projít myslím doslova, protože Jarlshof je tvořen především základy a pozůstatky lidských obydlí ze všech možných období. Po instruktáži od pána prodávajícího lístky a přečtení info tabulí uvnitř malého domku dostanete audioprůvodce, který vás provede mezi zdmi a kameny a poví, co je kde vidět. Je namluvený dobře srozumitelnou angličtinou s lokálním přízvukem. Ponořím se tedy na více než hodinu do minulosti mezi první lidi, kelty, vikingy a středověké lordy a procházím a prolézám mezi různě uspořádanými místnostmi. Pravěká keramika, kovárna z doby bronzové, broch a kruhové domy z doby železné, kolové (komnaty ve tvaru kola od vozu, ústící do společného středu) domy starých Piktů, vikingské dlouhé domy a středověká usedlost a hrad, vše na jedné louce, upravené a přístupné návštěvníkům.
Je zima a větrno a tak se jdu po prohlídce ohřát do opodál stojící restaurace. Potkávám se tam neplánovaně s českou výpravou, kterou jsem potkala už na lodi, tak dáváme společný čaj a oni pak pokračují na výlet na útesy a já jdu zkusit chytit stopa zpět do Lerwicku, protože mám na večer lístky na koncert. Zastavuje mi po chvilce katolický kněz indického původu působící na Šetlandech a má namířeno z letiště až do města, zajímavý člověk.
[shashin type=”photo” id=”48″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Clickimin Broch
S názvem Broch už jste se na mém blogu mohli potkat několikrát, je to typ malé pevnosti z dávných časů poskytující úkryt i obranu, kruhová kamenná stavba s dvojitými zdmi, který se dá najít různě po Skotsku a přilehlých ostrovech. Broch v Clickimin je dobře zachovaná, můžete se prolézt několika chodbami v hradbách i vyšplhat úplně nahoru rozhlédnout se po okolí. Situovaná je na břehu jezera, v novější části Lerwicku. Na opačném břehu je pak kemp pro stany a karavany, kde stavím svůj stan i já. Patří k velkému zábavnímu centru s bazénem a bowlingem a koncertní halou.
Když přicházím ve 4 ráno do kempu, můj stan je zasněžený. Pokus o foto s osvětlenou broch v pozadí bohužel nevyšel (stativ byl samozřejmě ve stanu, jenže kdybych plachtu otevřela tak ten sníh setřepu a kouzlo je pryč).
[shashin type=”photo” id=”51″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Eshaness
Díky Couchsurfingu se potkávám s krajanem žijícím momentálně v Scalloway, a vyrážíme na výlet na severní okraj hlavního ostrova, kde se o vysoké útesy rozbíjí monumentální vlny v té nejsurovější síle Severního ledového oceánu. Nejdříve míjíme obrovský ropný terminál, kde se zpracovává ropa vytěžená z okolních plošin, a pak už je všude pusto prázdno, jen malá silnička nás vede až k majáku na pobřeží (Stevenson, 1929), kde je parkoviště a vede odsud vyhlídková cesta podél moře. Filip je umělecký fotograf a tak trávíme hodně času focením vln a jezírek a útesů. Ještě mi ukazuje velmi zvláštní úkaz – průrvu v zemi na pevnině, skoro kilometr od ostatních útesů, ve které se mořská voda opět objevuje. Vypadá to jako soukromá pláž obklopená skalami, na místě kde byste ji vůbec nečekali (shora není vidět, dokud nepřijdete k okraji), na informační tabuli je to popsáno jako místo kde bohové Vikingů zasekli svou sekeru do země (Calder’s Geo). Dohání nás sněhová vichřice. Krajina se zobrazuje ve velmi zvláštních barvách. Tráva je tu krátká ikdyž se na ní nikdo nepase, bičovaná neustálým větrem nemá šanci povyrůst. S Filipem diskutujeme o cestování a focení, takže čas utekl jako voda a musíme se vrátit. Vysazuje mě ve vesnici Mossbank kde je jeden z večerních koncertů na který mám lístek.
[shashin type=”photo” id=”58″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Ostrov Noss
Poslední dopoledne jsem využila k netradičnímu zážitku – výlet lodí „Seabirds and Seals“. Malá loď pro 10 lidí a dva námořníky vyráží přímo z Lerwicku, obeplouvá ostrov Bressay a cílem jsou útesy ostrova Noss, jenž je celý přírodní rezervací především kvůli tisícům mořských ptáků, kteří zde hnízdí. Celé to stojí 30 liber a trvá 3 hodiny, a rozhodně nebudete litovat. Místo je potřeba si rezervovat den předem v turistických informacích, loď vyráží dvakrát denně pokud je rozumnépočasí. Čím klidnější je moře, tím blíže se dostanete k útesům a do jeskyní.
Dnešním osazenstvem lodi jsou dva dánští turisté a 3 angličani a 4 skoti, všichni středního a staršího věku. Našimi průvodci jsou ostřílení mořšté vlci, starší z nich už prý jezdí s touhle lodí 30 let, a zná jména všech ptáků v několika jazycích včetně češtiny, dokonce mě i pozdravil česky. Oba toho vědí o místní přírodě opravdu hodně a tak nám celou plavbu povídají nejen o tom, co je k vidění, ale také souvislosti a historky kolem. Dva lidé smí být na střeše, kde se tedy střídáme, zbytek venku nebo uvnitř na palubě. Součástí dobrodružství je také zakotvení v jeskyní a spuštění podmořské kamery, kterou pohání dva malé motůrky a vysílá obraz na televizi na palubě, takže se můžeme skoro dotknout podmořského pralesa s hvězdicemi, malými rybkami, korály a vůbec velmi bohatého života pod naší lodí.
[shashin type=”photo” id=”71″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Pozorujeme oba druhy tuleňů, pronásleduje nás Chaluha velká, která ví, že dostane sušenku od námořníka, a tak dělá nálety těsně kolem lodi, a pak se přibližujeme k vysokým útesům ostrova Noss. Těžko charakterizovat slovy pocit, kdy se nad vámi tyčí několik desítek metrů vysoký útes s tisíci a tisíci obyvatel. Jste uprostřed ptačího sněmu. V jedné části mají schůzi mladí Terejové, za dalším rohem probíhají námluvy alkounů, vysoko nahoře vykukují papuchalkové ze svých nor, na vyvýšených místech hlídkují Kormoráni chocholatí, vidíme také starého umírajícícho tereje, a skupinu mladých ptáků kteří zápasí o prostor. Nad hlavami nám sem tam něco proletí a tak nám průvodce doporučuje čepice, kdyby „něco“ spadlo…
Servíruje se čaj, sušenky a koláč. Loď zastavuje a my se zaposloucháváme do rozhovorů, křiků, hádek a zápasů asi 30000 terejů, 20000 alkounů a stovek dalších obyvatel. Z našeho úžasu, focení a pozorování dalekohledy nás vyrušuje až oznámení průvodce že už čas pokročil a musíme se vrátit. 3 hodinky uplynuly jako voda.
Druhy pozorované během výletu které se pamatuju: Racek (stříbřitý, žlutonohý, mořský, bouřní a tříprstý), Buřňák lední, Rybáci, Terej bílý, Alkoun úzkozobý, Alka malá, Papuchalk, Chaluha velká, Kormorán velký a chocholatý, Kajka mořská, tuleni a podmořský život.
Výborné zakončení pobytu na Shetlandech. Teď už jen poslední koncert a návrat trajektem do Skotska, který tentokrát celý prospím na jedné z pohovek (většina lidí se bude vracet až trajektem další den, já bohužel musím už v neděli kvůli práci).
[shashin type=”albumphotos” id=”2″ size=”small” crop=”n” columns=”max” caption=”n” order=”date” position=”center”]