9.7.2011
Ceilidh, sessions, koncerty
Většina folk festivalů ve Skotsku má zdá se podobnou strukturu a Stonehaven nebyl výjimkou. V pátek večer ceilidh tancování se živou hudbou, v sobotu po celý den i noc sessions v různých hospodách, večer koncert a v neděli také koncerty a večerní session pro “přeživší”. A pak nějakí ta místní specialitka, tady to bylo nedělní ceilidh v bazénu, v plavkách. Hlavním lákadlem pro mě byl koncert Julie Fowlis. Bohužel kupovat lístky na Julii týden dopředu je pozdě… vyprodáno. To už byl můj druhý neúspěšný pokus. Očividně je velmi mezi svými krajany velmi oblíbená (kdo neví – Julie Fowlis zpívá ve skotském gaelicu). Nu tak snad příště… Na festival jsem přesto vyrazila, jednak doufaje že to třeba půjde se proplížit na Julii nějak na stání, a jednak na sessions. Páteční večer pro mě byl jako obvykle nedostupný (práce), takže tradičně sobota po jedenácté.
Městečko Stonehaven leží na východním pobřeží, severně od Dundee a jižně od Aberdeen, v blízkosti je slavný Dunnottar Castle a také přírodní rezervace Fowlsheugh RSPB Reserve. Vyrazila jsem s kamarádem, který vlastní dalekohled, takže první zastávka byla rezervace a do hospody až potom 🙂 Na webu slibovali papuchalky, které Jaime (čti chajmé, protože je španěl) ještě neviděl, a já jen jednou z kajaku, takže jsme vyrazili na útesy i přes celkem úporný déšť. Nu aspoň nebylo moc lidí (ale nebyli jsme jediní kdo pozoruje ptáky v dešti). Fowlsheugh je volně přístupná rezervace na útesech podél moře, asi kilometr dlouhá. Pěšina sleduje okraj útesu, na několika místech se zastavuje s výhledem na jednotlivé ptačí kolonie a s cedulí s popisem.
Zajímavé že z různých zastávek byly vidět opravdu různé skupiny ptáků. U jednoho útesu psali o kittiwake (druh racka který vydává zvuk naprosto přesně znějící jako “Kitti-vejk”) a skutečně tam hnízdili tito racci. A papuchalky slibovali na konci stezky a skutečně byli až na poslední skále, na travnatém místě pod malou jeskyní. Pro jejich pohodlnější pozorování a pro výhled na celou velkou skálu s hnízdícími ptáky byla na konci stezky postavená pozorovací bouda, uvnitř s velkým oknem, lavičkou a tabulí, na které byly křídou napsané aktuální tipy na pozorování – kdo tu je a kdo tu hnízdí. A také blok, do kterého se zapisuje, co návštěvník viděl.
Bouda přišla v dešti vhod. Mořským ptákům byl déšť celkem ukradený, takže bylo skutečně co pozorovat. Několik tisíc jich hnízdilo, dala se pozorovat i mláďata a vejce. Viděli jsme slíbené papuchalky (puffins) – zvláštním způsobem komické ptáky s barevným zobákem, co v létě hnízdní v dírách a zimu tráví na volném moři, ale také několik druhů racků, alkouny a razorbills… Měli jsme z toho radost jak malé děti, tolik zvířat kolem… a tak nám ani nevadilo, že jsme byli promoklí na kost a boty se nám za celý zbývající večer nepodařilo usušit. Začínám víc a víc chápat proč jsou tu gumáky tak populární. A když v Dundee svítí sluníčko, tak to neznamená že o pár mil dál neprší.
Stonehaven na nás čekal nicméně s velmi příjmným pokračováním večera. Kolem čtvrté odpoledne jsme přijeli do městečka velkého jako Stříbro, kde bylo kolem náměstí asi 5 hospod nebo hotelů a v každém jiná session! Ba co víc, v jednom hotelu byly dokonce tři různé najednou (bar, salonek a pivní zahrada) a v druhém pak dvě (bar a salonek). Každá jiná, až člověk nevěděl co si vybrat. Tu se zpívalo, tu se hrálo na skotské dudy, tu bylo víc houslistů a mandolinistů, tu bylo zas víc foukacích věcí, tu byli mladší lidi, tu zas starší, pak tam byla jedna veeeelká session, a vedle zas menší… Vysloveně exkurz skotským folkem. A všechna místa narvaná k prasknutí muzikanty i posluchači. A tak to bylo až do pozdní noci. Nebyli jsme sami kdo neměl lístky na Julii, resp většina lidí lístky už nedostala, takže sessions pokračovaly i přes čas koncertu. Pravidla na sessionech zde byla podobná co už jsem tu tak nějak vypozorovala – hrajou se skotské ale i irské tunes, většinou každá tune dvakrát a v setu jich bývá i víc než tři. Hrajou se s radostí i pomalé věci, na některých sessionech se zpívá, a to celkem cokoli – i novější písně které složil třeba hráč osobně. Ostatní se ale smí přidat, zpěvem i hrou.
Po asi čtvrtém přesunu k ochutnávce další hospody – piva – sessiony jsem se ocitla vedle hráče na keltskou harfu, Mike z USA, který do Skotska přijel na léto navštívit několik festivalů. Zvuk uilleanů a harfy k sobě překvapivě dobře pasoval! Velmi zajímavá zkušenost. Videoukázka viz níže (nu, na indexovky se tu skrz prsty nikdo nekouká a taky není úplně snadné najít tune, který umí harfista z USA a piper z Čech, takže Butterfly :-)))
Pozdě v noci odjíždíme zpět domů, překvapeni kolik muzikantů se sjelo do tak malého městečka. Stonehaven Folk Fest rozhodně stojí za návštěvu… spoustu muziky za málo peněz (když budete ve shánění lístku úspěšní jako já, tak zadarmo 😀 )
Fotogalerie z ptačích rezervací a Fotogalerie z hudebních festivalů
[youtube]XoXPdO48wkM[/youtube]