Tento článek sice není vůbec cestovatelský a tématem pro můj blog dosti neobvyklý, ale myslím, že si ho tato starší dáma jménem Graziella zaslouží.
Graziella pochází z Itálie a přišla na svět někdy kolem roku 1976. Ke mně se dostala trochu náhodou přes bazoš, když jsem hledala nějaký vhodný dárek – překvapení na svatbu (nejdřív jsem hledala půjčovnu, která by tandem nabízela, ale v západních Čechách nikde nic). Taťka se pro ni stavil někde u Rokycan přes inzerát a já jsem jí spatřila až pár dní před svatbou. Potřebovala sice trochu opucovat a nazdobit, ale jinak byla ve skvělé kondici. Čím je tedy Graziella tak výjimečná, že o ní píšu? Je to totiž promyšlený design, který se jen tak nevidí. Každý detail. Graziella je výborný společník do města – má nízký rám a pohodlná sedla s pružinami, světlo na dynamo, blatníky, klakson a dva zvonky. Vzadu je nosič, na řetězech kryty aby šlo jezdit i v šatech, kola mají robustní brzdy (vypadají jako bubnové, ale nevím co je uvnitř) a v zadním náboji jsou tři převody. Přehazovačka je anglické výroby a typu roll-off (tj vše schované uvnitř středu zadního kola). Samotná kola mají 20″ a jsou trochu širší a na předním je ještě původní pneu z Itálie. Řízení předního kola má pojistku proto otočení do protisměru (takovou kdyby Radu měl v Patagonii tak si tam nerozbil hlavu). A nejlepší je, že je celý tandem řešen jako skládačka – přední část se dá složit k zadní, aby šlo kolo přepravovat. Sice má 35kg kvůli ocelovému rámu, ale zase nejspíš vydrží navěky. Na kloub skládačky i většinu ostatních šroubů na kole (včetně změny výšky sedaček) pasuje jeden klíč, který je vždy po ruce. Má své místečko na rámu, zajištěn elastickou objímkou aby nechrastil.
Odstartovat jsme zvládli bez předchozího tréninku i po několika pivech. Dá se. Ale s trochou cviku je to lepší. Pedály prvního i druhého jezdce jsou propojené a tak oba musí šlapat stejně rychle, případně přestat šlapat ve stejný moment – kolo má i volnoběh. Chce to trochu koordinace ale po chvíli nám kolo přišlo i celkem bezpečné. Z kopce nabere docela rychlost a i po rovině není líné. Do většího kopce se člověk trochu nadře, ale na to tohle kolo asi úplně stavěno nebylo. Dolů jsme naměřili max rychlost 50km/h a to má malá kolečka.
Protože je jízda na tandemu docela sranda, vzali jsme si jej i na svatební cestu. Obrovskou výhodou je, že si oba jezdci můžou povídat a ten druhý má v podstatě volné ruce – řídítka má jen na přidržování. Jeden druhému tedy nikam neutíká a síla se dá rozdělit i nerovnoměrně. Oba sice musí šlapat stejně rychle, ale ne se stejnou silou.
Tandemová cyklistika byla chvilku i sportem na olympijských hrách, ale moc se neujala. Dnes člověk sice sem tam někoho vidí na dvojkole, ale je to spíš rarita. Nevím úplně proč, na žádný vysloveně zápor jsme nepřišli. Existuje pár cyklistů, co na dvojkole objeli svět nebo jeho část.
Každopádně Graziella si celkově vedla dobře, ale nakonec se nám komplikace přece jen nevyhnuly. Prorazili jsme pneumatiku při rychlé jízdě v lese, měli jsme naloženou bagáž a to se kolu úplně nelíbilo. No nic, Radu zalepil, nářadí s sebou od Patagonie vozíme stále. Pneu jsme doma vyměnili a tak je Graziella zase ve 100% kondici.
Nechat si ji ale nemůžeme, protože na norské kopce by jí nestačil dech.
Víc info o značce Graziella v angličtině
