20.-23.3.2017
V rámci jarních příprav na novou práci jsem si udělala týdenní výlet do městečka Rudshøgda, které leží nedaleko Lillehammeru. Konal se tu inseminační kurz, který je potřeba pro každého veterináře, který chce v Norsku pracovat s krávami. Měla jsem z toho docela vítr, protože celý kurz (včetně přednášek) probíhal v norštině a byl zorganizován dost na rychlo, takže mi ani nikdo nestihl odpovědět, zdali má level jazyka norského bude dostačující. Objednala jsem si přes Airbnb ubytování jen na jednu noc s tím, že budu vědět až po prvním dni, jestli má vůbec cenu zůstávat na celý týden. Naštěstí ale na mě byli hodní, většinu přednášeného materiálu jsem už znala ze školy a krávy jsou furt krávy, české nebo norské. Takže co jsem nerozuměla (tj skoro tři čtvrtiny, po těch 4 měsících večerních kurzů jsem přece jen pochytala alespoň něco), to jsem si domyslela podle obrázků a při praktických cvičeních už jsme na tom byli všichni stejně. Vedoucí kurzu i všichni účastníci byli milí a tak byla celá akce zajímavým setkáním s budoucími (doufejme) kolegy.
Když jsem odjížděla z Göteborgu, bylo krásné jaro, půlka března. Ovšem okolí Lillehameru leží trochu výše nad mořem a tak tady ležela téměř souvislá pokrývka tajícího sněhu. A stačí popojet pár výškových metrů dál a kolem 900 mnm už je dokonce pěkná metrová peřina a teploty pod nulou. Lyžařských tras je tu nespočet. Stačí si jen vybrat. Jedno odpoledne zkouším trasy kolem biatlonového závodiště Veldre Sag, které mám kousek od pronajatého domku. Výborný manžestr a zrovna nějaká večerní akce pro děti, takže muzika z reproduktorů a spousta mrňousů se startovními čísly pobíhajících kolem. Kromě závodního okruhu je tu ale i spousta tras v okolí, a tak se tu v pohodě vejdou i lidé, kteří si přijedou zajezdit po práci. Potkávám jich celkem dost, často s minimálně jedním psem.
Poslední den kurz končí kolem jedné odpoledne a tak mám víc času na nějaký ten výlet. Vybírám Nordseter kousek nad Lillehammerem. Možná je na místě zmínit, že pro celé Norsko k hledání běžkařských tras a jejich stavu celkem spolehlivě funguje mapa na SKISPORET.no. Zelené a oranžové trasy projela rolba v posledních 12ti hodinách.
Lillehammer je oblíbená letní i zimní dovolenková destinace a není divu. Kopce tu jsou spíš oblé, sem tam jezero, sem tam les a spousta chatek. Na běžky úplně ideální, kolem Nordseter si může člověk vybrat, jestli chce jet kopcovatě nebo úplně placatě (podél nebo přes zamrzlá jezera). V březnu a dubnu je dobrá šance mít pěkné sluníčko a já mám zrovna štěstí. Obloha vymetená a tak to tu vypadá jako v pohádce. Dám si kus po upravené trase, zastavuju na fotky, a nejsem sama, fotí i Norové. Pak se odpojím a po neupravené turistické trase (kde přede mnou projeli 3-4 lyžaři) si vylezu na kopec Nevelfjell (1089m) pro výhledy. Aspoň je nějaká sranda, stromečkuju v hlubokém sněhu skoro kilometr, ale pak se terén zase vyrovnává a vrchní část hřebene je krásně oblá. Trochu tu fouká, na vršku je chatička (otevřená, s možností přespání v případě nouze), turistické značení a výhled do všech stran. Mě fascinují hlavně zamrzlá zasněžená jezera – obrovské bílé čisté plochy v krajině. Je tu také výhled na hotel Pellestova na druhé straně hřebene, další oblíbené východiště běžkařských tras. A v dálce na horizontu další a další zasněžené bílé hory. Sjíždím zpět z hřebene a vracím opět na trasu, po které se okruhem vrátím na parkoviště. Nejdřív se sjezdu trochu bojím, protože jsem na cestě nahoru potkala několik otisků spadlých lyžařů, ale sníh naštěstí není úplně těžký a tak se dá obloučkovat i na normálních běžkách. Bájo freeride.
Parkoviště je placené klasicky norsky – dáte 40 korun do obálky se svým jménem a SPZkou a vhodíte do schránky. Za to je kde parkovat, jinak by tu byl prostě všude metr sněhu 🙂 Když se vracím k autu, zrovna majitel parkoviště odklízí sníh, který přes den navál na parkovací plochu. Nikdy nekončící práce.
Ještě se chvíli kochám západem slunce a pak vyrazím na zpáteční cestu do Göteborgu. Vezmu to přes Lillehammer, podívat se jak vypadá olympijské městečko (zimní hry zde byly v roce 1994). Míjím stadión, skokanské můstky a je vidět i slalomová sjezdovka.
