Tak jako v celé Kambodži, i zde platí, že to, co je vám řečeno, je buď pravda jen napůl, nebo vůbec…
Co znamená “Národní park”
Ochrana přírodních biotopů a ohrožených druhů může fungovat bohužel pouze funguje-li vláda. Kambodža si zvládla během 5ti let (2000-2005) vykácet 29% původních pralesů. Národní park byl určité období podporován, placení hlídači bránili černé těžbě a lovu, probíhaly výzkumy a rozvoj turistického ruchu pomocí zaměstnanců ze zahraničí se zkušenostmi v této oblasti. Z této periody zbylo jen torzo. Šéf správy parku to vzdal (boj s větrnými mlýny), nynější správce nemá ani motivaci, ani finance, a poté, co vzdala financování i WWF, už nelegální těžbě a lovu nic nebrání. 3 nebo 4 takzvaní rangeři se buď neodváží zasáhnout (“no a já mu řeknu, že tu nesmí lovit a on, protože mě zná, tak vytáhne bouchačku na moji rodinu… to mi za to nestojí…”) nebo jsou přímo podplaceni (můj průvodce zároveň mapuje pro jinou společnost terén pro gumovníkové plantáže).
[shashin type=”photo” id=”475″ size=”large” columns=”1″ order=”user” position=”left”]
A tak během treku potkáváme poražené velké stromy, které čekají, že je po kouskách někdo odnosí na černý trh, nebo stromy, které sice byly poražené, ale pak si někdo spočítal, že se mu nevyplatí přeprava na trh a tak byly ponechané ležet a zetlít. Druhy nejvzácnějších dřevin nebyly vidět, dokud jsme nebyli aspoň dva dny pěšky od poslední cesty průjezdné autem. Což je také důvodem, proč pokud se vydáte na výpravu na kraj pralesa (1-2 denní treky), uvidíte jen torzo. Téměř kulturní les méně hodnotných dřevin. I přesto, že se jedná o národní park. Potkáváme lovce s velkými mačetami, kteří jdou najít strom, ve kterém se ukrývá luskoun, ten porazí i se zvířetem uvnitř, aby se k němu snáze dostali a úlovek potom putuje na černý trh, většinou do Číny. Můj průvodce se s nimi pozdraví, nicméně bez jakékoliv iniciativy jim v plánu bránit. Nadměrný lov (tj. pro černý trh, ne pro potřebu místních) je také důvodem, proč když se dostanete na savanu na náhorní plošině uprostřed džungle, místo očekávaného pozorování nějakých býložravců, co se tam budou pást, uvidíte tak maximálně hmyz a ptáky.
Zařízení treku do národního parku
V časech, kdy správa parku fungovala, byl vytvořen koncept nabídky výprav pro turisty (jedno až osmi denní treky s povinným průvodcem, all inclusive). Týpek ze Švýcarska naučil místní průvodce co a jak. Po jeho odchodu si to místní přebrali po svém, ale snaží se více méně kopírovat zavedený koncept. Vydal se zákon, který zakazuje komukoliv jinému než oficiálnímu průvodci se svými těžce platícími zákazníky vstup do parku. Nevztahuje se na domorodce, ale vztahuje se na domorodce s jakýmkoliv turistou nebo na turistu samotného. Vymahatelné se zbraní v ruce. Takže nemáte jinou možnost, trek s týpkem ze správy parku, která určí (velmi předraženou) cenu, ber nebo nech být.
Resp. máte. Aspoň vám to budou tvrdit místní z Banlungu, a přítomnost správy parku se před vámi budou snažit utajit. “My vás vezmeme do pralesa, do národního parku, za $10!” Sto a jeden z rádoby průvodců, kteří se vás budou snažit získat, klidně vás kvůli tomu pozvou na čaj a budou vyprávět o pralese, opicích a vodopádech. Dokonce v jednom z komunitních lesů (který má do skutečného pralesa dost daleko) postavili ceduli s hrdým nápisem “Virachey National Park”. V případě, že přijedete do Banlungu neinformovaní, nemusíte se o správě národního parku vůbec dozvědět a vyrazíte tedy na jeden z výletů s místními. Pokud se nijak moc nezajímáte o přírodu a chcete vidět prostě nějaké velké stromy, opice a “domorodou” vesnici, pravděpodobně se nebudete cítit nijak podvedeni a cedule s názvem parku vám bude stačit. Navíc ušetříte spoustu peněz. Bohužel ale pravá krása a tajemství Virachey vám zůstane utajeno. Kamča a James, kteří nakonec vyrazili na jeden z těchto 3 denních programů, zrovna dvakrát nadšení nebyli a vyprávěli mi následně o tom, jaký výlet do parku neparku je. Nechtěla se jim platit nehorázná suma, kterou po nás správce chtěl, což chápu, protože pokud mám zaplatit za 6 dní $30 nebo $200 a slibují mi stejný zážitek, není snadné se rozhodnout.
Já také váhám. Správce mi sděluje, že pokud půjdu sama, cena se pro mě dokonce zvedne na $360/6dní. Očividně se mu také nikam nechce. V kanceláři je ještě jeden mladý týpek, Suo, se kterým jsem mluvila předtím, ten nicméně vypadá, že nemá moc přehled o tom, kudy jít, kde co vidět/najít a hlavně se mu už vůbec nikam nechce. Znovu mluvím se správcem. Nakonec mi slibuje, že se mnou vyrazí osobně a vypráví mi, jaká zvířata bychom mohli potkat. Přesvědčuje mě, že pokud půjdeme svižně, není potřeba 8 dní ale jen 6. Objednávám tedy trek na následující den.
Když přicházím ráno do kanceláře správce, čeká na mě Suo s nepříliš nadšeným výrazem s tím, že šéf prý nemá čas a že jde se mnou tedy on. Fajn, takže jediný člověk, který uměl dobře anglicky a znal místní faunu a flóru, se někam zašil a poslal poskoka. Nedá se svítit, rušit už to nechci. Platím předem, část dostává kancl, část Suo přímo do kapsy. Bude z toho platit všechny výdaje (transport, jídlo, druhého průvodce i sebe a co mu zbyde, to mu zbyde). Dostávám jakýsi výpis nákladů, ale ceny tam jsou úplně nesmyslné. No nic…
Průvodce, který potřebuje průvodce
[shashin type=”photo” id=”670″ size=”medium” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
Oficiální průvodce, kterého dostanete od správy (v mém případě Suo), umí (trošku) anglicky, khmérsky a jazykem lidí Brau. Z nějakého důvodu ale tvrdí, že potřebujeme ještě místního průvodce, který zná (aspoň trošku) cestu a ovládá mačetu. Strávíme tedy celé odpoledne v domorodé vesnici na kraji parku, kde se snaží Suo ukecat někoho, aby nás vzal do pralesa. Nikomu se nechce. Začíná mě to děsit. Co nás tam čeká? Nakonec jednoho ze starších přesvědčí a ten (v 11h dopoledne) prohlásí, že vyrazíme další den ráno. Jmenuje se Kha, a nemluví ani anglicky ani khmérsky (oficiální jazyk Kambodži). Nakonec je to ale on, kdo mě převádí přes řeky a aspoň občas počká, abych je neztratila z dohledu, když nestíhám během treku. Suo se k němu chová značně nadřazeně, ačkoliv podle toho, co vyprávěl, tak vyrostl v podobné vesnici v této oblasti.
[shashin type=”photo” id=”669″ size=”medium” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
A tak Kha loví, připravuje jídlo, prosekává cestu, připravuje místo na spaní, zatímco Suo sem tam s něčím pomůže, ale většinou jen tak posedává a pálí jednu cigaretu za druhou. Zdá se, že si myslí, že jeho znalost pár anglických slov ho řadí někam výše. Bohužel ale funkci průvodce moc nepochopil, protože jde většinou daleko přede mnou, takže nemám šanci se ho na nic moc po cestě zeptat. A tak mi stopy a značky zvířat a zajímavé rostliny ukazuje Kha, říká mi jejich jména v místním jazyce a já se pokouším odhadnout, co má na mysli, když se snaží říct víc o životě toho kterého zvířete.
Později se dozvídám, že Suo byl na tomto treku jen párkrát, naposledy 2010, a Kha chodil s turisty dřív, ale na planinách už taky pár let nebyl. Nevím jak hodně mě to má děsit…
Jak se dostat do vesnice Banlung ze Siem Reap
Z turistického centra s chrámy Angkor Watt přímo do divočiny? Přepravit se přes celou Kambodžu ze západu na východ je samo o sobě výzva.
[wpgmappity id=”12″]
Hlavní poznatek: nic takového jako VIP bus nebo Přímý bus když si připlatíte $15 NEEXISTUJE. Jde čistě o jeden z kambodžských způsobů, jak dostat z turistů peníze bez rizika, že si budou stěžovat, protože je už stejně neuvidíte.
Necháváme se s Kamčou a Jamesem napálit připlacením si za přímé spojení. Nu, nejsme sami. Projdeme několik stánků a cestovek, které v centru Siem Reap nabízejí lístky na autobus. Všude nám ukazují obrázky luxusních autobusů a cestovní čas se liší stánek od stánku i několik hodin (většinou ale 6-8h). Po malém smlouváním kupujeme tedy lístek pro 3 na další ráno s tím, že nás mají vyzvednout z hotelu/hostelu.
Průběh cesty Siem – Banlung (627km) :
- 5:00 ráno – vyzvedává mě stoletý rachtající bus a veze mě do centra, po cestě vyzvedává další a další turisty.
- vykládá nás v centru Siem Reap a řidič ukazuje že máme přelézt do jiného busu. Kamča a James nikde
- dostávám SMS od Kamči, že pro ně nikdo nepřijel. Snažím se to řešit s řidičem, který neumí ani slovo anglicky a nakonec někoho volá a ten mi do telefonu slibuje, že pro ně někoho pošlou.
- jiný starý bus nás veze na okraj Siem Reap, kde je něco jako autobusové nádraží
- posílají nás do dalšího starého busu, který odpovídá označení “local bus”. Kamča a James stále nikde. Snažím se s týpkem v kanclu vykomunikovat, jestli už pro ně někoho poslali. Slibuje, že pošle. Zároveň se dalších několik turistů již cítí podvedeno a snaží se dovolat odpovědi proč sakra mají jet tímhle křápem když si zaplatili luxusní VIP bus. Kontaktní číslo na lístku je nedostupné a týpek v kanclu se tváří, že nerozumí. Prázdná místa se plní místními, kteří si lístek kupují tady na nádraží (pro příště…). Bus se rozjíždí, Kamča a James nikde. Nakonec naskakují, až když bus staví u brány na nádraží. Přivezl je jakýsi jiný malý bus, na poslední chvíli, takže se na ně fakt zapomnělo, a protože číslo na lístku nefunguje, bylo jediné štěstí, že jsem věděla, že mají jet taky a dovolala jsem se aspoň nějaké pomoci u týpka v kanceláři nádraží. Tak si jen říkám, kolik turistů takhle každý den zapomenou…
- po cestě se staví párkrát na záchod a občerstvení. Dobíráme Kambodžany, kteří si sedají do uličky na prkýnka zapřená mezi normální sedadla. Brzy nás ale autobus vysazuje (po asi 3,5h jízdy) a pokračuje s částí cestujících jiným směrem.
- nás (24 lidí, půl napůl místní a turisté + zavazadla, pytle s rýži a nějaké stavebniny) se snaží naložit 9timístný tranzit. Namačkaní na sardinku s věcmi všude okolo, krosny přivázané z venku k zadním dveřím a cedule ukazuje Banlung 554km. Venku je přes 30°C, v tranzitu o dost víc. Peláší 100km/hod po prašné cestě. Jasně, v Nepálu jsem taky jezdila místními autobusy velmi nízké kvality, ale to bylo moje rozhodnutí a za odpovídající cenu. Tj. v Nepálu si buď zaplatíte dražší bus a máte sedadlo a aspoň větráček, nebo levnější a mačkáte se, ale co si zaplatíte, to máte, a víte to dopředu.
- Tranzit nás vykládá v Kratie. Část cestujících pokračuje jiným směrem, nás nabírá bus normální velikosti s klimatizací a velmi nahlas puštěnou televizí, hrající jakýsi příšerný zábavný pořad ve khmérštině (velmi vysoko položený hlas a smích hereček). Většina zbývající cesty je celkem dobrá,asfalt jen s občasnými úseky s dírami. V tomto busu jsme jediní turisté.
- Banlung. Konečně. Po více než 12ti hodinách v 5ti autobusech. Tolik tedy k existenci VIP přímého busu v Kambodži 🙂
[shashin type=”photo” id=”668″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]
…v některých kambodžských autobusech budete ještě víc namačkáni než tito chudáci…