Kromě Siem Reap jsem v Kambodži navštívila také městečko Banlung, jež je centrem provincie Ratanakiri a výchozím bodem pro výlety do NP Virachey, a hlavní město Phnom Penh s nádherným královským palácem.

[wpgmappity id=”15″]

Banlung

Na autobusové nádraží přijíždíme už za tmy (6.12.2012). Jsme s Kamčou a Jamesem jediní turisté vystupující z tohoto spoje a tak se na nás okamžitě vrhá skupina tuk-tukářů, taxikářů, průvodců a vlastníků ubytoven, aby nás ulovili. Jeden z nich je z hostelu Backpackers Pad, kde jsme se tak jako tak chtěli ubytovat (tip od francouzského CS  žijícího v této oblasti coby levné ale solidní místo). Ulehčuje nám to logistiku, protože nás rovnou nakládá na svůj tuktuk a veze nás i s bágly až do hostelu grátis. Cena ubytování je $2 za postel ve velkém pokoji pro 4 (dorm) nebo $4 za postel v pokoji pro dva. Teplá sprcha, větráček nad postelí a přikrývka v ceně, takže pohoda. V hostelu také slušně vaří, organizují výlety, a majitel umí anglicky.

Jdeme na večerní procházku do centra městečka. Zde na nás dýchá pravá Kambodža. Banlung je ještě celkem turisty nezkažený, jen pár hostelů pro odvážlivce, kteří se dostanou až sem, a sem tam nějaký místní snažící se vnutit své služby průvodce. Žádné nablýskané hotely nebo restaurace. Podél hlavní ulice jsou stánky s občerstvením kam místní chodí na večeři, u stánků jsou často plastové židle a stolek, k jídlu rýže nebo nudle a něco (kuřecí nebo vepřová zeleninová směs nebo polévka). Čaj je na každém stolku zdarma. Jiné stánky prodávají zeleninu a různé smažené pochoutky – kobylky, cvrčky, hady, kachňata a žabičky. Jsme tu nyní jediní cizinci, anglicky tu nikdo nemluví a tak si objednáváme posunkovou řečí. Smažené hady nám ale prodat nechtějí.

[shashin type=”photo” id=”462,683,684,463″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]

Další den dopoledne navštěvujeme správu národního parku ve snaze domluvit si expedici do džungle, po vyslovení ceny si necháváme odpoledne na rozmyšlenou a já se tam pak vracím večer dořešit detaily.

Přes poledne si jdeme projít tržiště, které je celkem veliké a prodává se tam všechno možné od bot, šperků a oblečení až po maso ze zabijačky, zeleninu, smradlavé ryby a sladkosti, které vypadají líp než chutnají.

[shashin type=”photo” id=”465,464,686,461,460,459,458″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]

Dáváme si v jednom ze stánků polévku a pak pokračujeme do půjčovny kol. Za dolar dostáváme kolo na zbytek dne a jedeme k bývalému sopečnému kráteru s jezerem Yeak Laom, hlavní atrakci Banlungu. U vstupu nás skásli o 7000 Riel (skoro 2 dolary), z čehož půlka byla za kolo, na kterém jsme směli popojet cca 350 m a pak nás zastavil jiný uniformovaný, že dál už s ním nesmíme a musíme ho nechat na “parkovišti”. Všude vychvalované jezero je u místních velmi populární a chodí se sem koupat nebo jen tak, na piknik. Vypadá jako úplně normální, celkem špinavý rybník, akorát že je symetricky kulaté a obklopené lesem. Podél vede prašná cesta a sem tam je na břehu postavená dřevěná plošina, ze které se dá skočit do vody, a kde jsou také záchranné vesty a velká cedule, že se do vody bez vesty nesmí. Že by místní neuměli plavat? No, my si to risknem bez vesty, voda je teplá a žádná příšera nás nesežere.

[shashin type=”photo” id=”685″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]

V okolí Banlungu se dá navštívit ještě pár pěkných vodopádů a chrámů a kaučukovníkové plantáže, nejlépe na kole nebo motorce po prašných cestách.

Kamču a Jamese později ulapí nějaký místní průvodce a vnutí jim 3-denní trek do džungle za zlomkovou cenu než nám nabídli na správě NP. Neodolají a tak se naše cesty rozdělí, než se zase potkáme o 7 dní později v tomtéž hostelu, kde si porovnáme zážitky z absolvovaných treků a další ráno Kamča a James pokračují na sever směr Laos a já na jih směr hlavní město Kambodži.

 

Phnom Penh

Cesta z Banlungu do Phnom Penh (14.12.2012) je kupodivu bez komplikací, jedním klimatizovaným autobusem, s několika zastávkami na jídlo (tady se nikam moc nespěchá). Odjezd 6:00, příjezd kolem 17h. Ubytovávám se v Capitol Guest House za $5/noc (vlastní pokoj) a trochu panikařím kvůli “suvenýru” z džungle a ještě týž večer hledám anglicky mluvícího doktora. Na kliniku se dostávám cca 15 minut po zavírací době a tak už mi to účtují jako pohotovost. Naštěstí doktor skutečně umí anglicky, klinika je pěkná a čistá, a pojišťovna mi to nakonec po návratu do ČR proplatila… Připisuji si tedy zážitek braní krve kambodžským technikem, který byl víc nervózní než já.

Phnom Penh leží na soutoku řek Mekong a Tonle Sap. V 20.letech se mu říkalo Perla Asie a byl jedním z nejhezčích měst Indočíny postavených francouzskými kolonizátory. I nyní je co obdivovat, především architektonicky. Žije tu cca 2,3 milionů lidí.

Zůstávám dva dni, což je doba, kterou trvá vyřídit vízum do Vietnamu. To je nejsnazší získat pomocí jedné z mnoha turistických agentur, které víza vyřizují (levnější a rychlejší než jít osobně na vietnamskou ambasádu v Phnom Penh). Odevzdáte svůj pas a $36 a pak už jen doufáte, že se se svým pasem ještě někdy shledáte a nezůstanete v Kambodži navždy. Agentura všechny pasy každé ráno veze do Sihanoukville, kde je orazítkují a dovezou zpět. Cedule nabízející zařízení víz jsou v centru města na každém rohu, nicméně tuto službu nabízí i většina hostelu včetně toho, ve kterém bydlím. Svůj pas za dva dni skutečně obdržím i s razítkem.

Mezi místa, která jsem stihla projít a určitě stojí za návštěvu, patří Central Market (z větší části krytý, takže poskytuje dostatečný stín), Night Market, Národní muzeum, nábřeží řeky Mekong, Ruský trh a Královský palác.

Centrum města je pěkné, upravené, s čistými chodníky. Na nábřeží jsou lavičky a kavárny a na večer je plné lidí (hlavně místních), kteří se jen tak procházejí, pinkají s míčem nebo si jdou zaběhat. Spousta luxusních obchodů a obchodních center (včetně McDonalds atp.), lidé jezdí na pěkných motorkách, ve značkovém oblečení, a mezi nimi se proplétají žebráci.Velký kontrast oproti domorodým vesničkám v džungli. MHD tu neexistuje, přesto tu nikdo pěšky nechodí, dopravu zajišťuje nepřeberné množství tuk-tuků, moto-taxíků a auto-taxíků. Pravidla silničního provozu jsou všeobecně asijská, což znamená, že se nejezdí moc rychle a přednost má ten, kdo zrovna jede. Pokud chcete přejít 4 proudovou silnici, musíte prostě jít, plynule, hlavně se nezastavovat.

[shashin type=”photo” id=”690,691″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]

Na tržištích se prodává všechno možné od suvenýrů po umělecká díla, jídlo, oblečení i běžné předměty denní potřeby (třeba součástky na motorku). Hedvábí, drahé kameny a sochy ze vzácného dřeva, napodobeniny soch z chrámů Angkor, obrazy, výrobky z bambusu, starožitnosti, ale i běžné suvenýry typu tričko, čepice atd.

[shashin type=”photo” id=”688,687″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]

Jídlo z pouličních stánků je dobré, ale jednou si dám i večeři v restauraci – tradiční Khmerské jídlo AMOK – výborná zelená kořeněná omáčka s masem.

Národní muzeum je především krásná budova sama o sobě. Největší expozice je o chrámech, jak jinak, ale je tu něco málo i o dalších historických zajímavostech. Hlavně ale sochy Buddhy na tisíc způsobů. V areálu muzea je také několik obchodů se suvenýry. Sem tam se vám někdo snaží vnutit vonné tyčinky, abyste mohli uctít tu kterou sochu, a pak za to chce zaplatit.

[shashin type=”photo” id=”689″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]

Královský palác je celý nablýskaný, bílo žluto zlatý, s úchvatnou květinovou výzdobou a detailními dekoracemi. Areál je ve dnech mé návštěvy zčásti nepřístupný kvůli nedávné smrti krále, ale i ta část, která je přístupná, tedy Stříbrná Pagoda a okolí, je nezapomenutelným klenotem.

[shashin type=”photo” id=”519,520,521,522,523,524,525″ size=”max” columns=”1″ order=”user” position=”center”]

Z Phnom Penh se mi také podaří poslat pohled. Při procházení vedlejšími ulicemi potkávám kamenickou školu, kde se učí dělat repliky soch z Angkoru. Také se se mnou na ulici několikrát dávají do řeči místní aniž by mi chtěli něco prodat, jen se vyptávají a vedou běžnou konverzaci v angličtině s účelem si jí procvičit a také ze zvědavosti. 

Ráno 17.12. se pak přesouvám na jih, do Saigonu. Tentokrát je přeprava snadná, jeden autobus až do cíle, s krátkou přestávkou na hranicích, kde nám projedou batohy rentgenem a může se jet dál. Žádné podvody, žádné další poplatky.

Banlung a Phnom Penh
Tagged on: